Plátky pro začátečníka

Pokud s hraním na saxofon začínáte, plátek vám především nesmí „překážet“ při formování nátisku a při hře obecně. Jestliže máte učitele, kterého respektujete, řiďte se jeho doporučením. Není vhodné na plátcích příliš šetřit – zvláště jako samouk bez zkušeností nikdy nevíte, jestli vaše potíže s tvorbou tónu nezpůsobuje mizerný plátek. Proto je lépe držet se respektovaných značek (plátkům v kategorii Amati nebo „oranžové“ Rico se většina saxofonistů vyhýbá jako čert kříži, existují však i výjimky) a mít vždy k dispozici tři až čtyři hrající plátky, které pravidelně střídáte.

Obvyklé je začínat s plátky o tvrdosti 1½, výjimečně 1, a poměrně rychle (jakmile se „usadí“ základní nátisk) přejít na plátky o půl čísla tvrdší. Další vývoj už pak musí vycházet z vašich pocitů při hraní. Není dobré „prát se“ s příliš tvrdým plátkem jen proto, že se vám o něco lépe ozývají výšky nebo že máte mohutnější tón, pokud přitom musíte mít zaťatou čelist a nedokážete zahrát tiše. Příliš měkký plátek zase vede k ochabnutí nátisku, tón je „rozbředlý“ a nedá se s ním dobře pracovat, ve forte se hubička „ucpává“ (plátek se tlakem vzduchu přitiskne na hubičku a už se nevrátí zpátky). Při hraní na tvrdší plátky není podstatná ani tak síla nátisku, jako dobrá dechová opora a efektivní práce s proudem vzduchu v ústní dutině. Dospějete-li k číslu 3½ nebo 4, může to znamenat, že je na čase poohlédnout se po otevřenější hubičce.

Nakupujeme plátky

Při nákupu plátků se obvykle můžete rozhodnout, jestli koupíte celou krabičku s pěti či deseti kousky, nebo si plátky jednotlivě vyberete. Potíž s výběrem jednotlivých kusů je v tom, že ne každý prodavač je ochotný otevřít novou krabičku, když se vám žádný z nabízených plátků nepozdává. Pokud si to můžete dovolit, kupte v takovém případě raději celou krabičku – máte větší šanci, že v ní pár dobrých kousků najdete, než že dodatečnými úpravami přinutíte k poslušnosti zjevně vadné kusy.

Jak postupovat při výběru plátků? V tomto bodě vás odkážu na publikaci Technika hry na saxofon (bližší údaje viz http://www.saxik.com/teorie-a-cviceni-i/), kapitola Plátky a hubice, str. 37 (pod nadpisem „Při výběru plátků je třeba přihlédnout k těmto faktorům“), kde je vše dosti podrobně popsáno. Doplním jen několik drobností:

  • Pozor na plátky, na nichž vidíte proti světlu kromě „srdce“ (tmavá oblast ve tvaru „U“ vycházející od středu plátku a směřující ke špičce) a vláken (tmavé čárky po celé délce plátku) ještě jiné tmavé skvrny – takto se mohou projevovat kazy, které plátku znemožňují volně kmitat.
  • Nepravidelné zbarvení kůry není na závadu, pokud se však objevují sytě hnědé skvrnky i ve dřevě plátku, jedná se opět o kazy a takový plátek pravděpodobně nebude hrát dobře nebo brzy odumře.
  • Plátek by měl mít v řezu zlatavou nebo krémově žlutou barvu. Zelený nebo hnědý odstín ukazuje na nedostatečnou „zralost“ plátku. Setkáte-li se s takovým plátkem v krabičce, kterou jste koupili nerozbalenou, nezahazujte jej, ale uložte na rok na dva v suchém prostředí. Někteří hráči takto zacházejí se všemi plátky – po koupi je nechávají několik měsíců i let „dojít“, než na ně začnou hrát. Toto počínání má svou logiku – vlastnosti dobře skladovaného nehraného plátku se časem zlepšují. Narazíte-li někde v ZUŠ nebo v zapadlém krámku s hudebními nástroji na letitou krabičku plátků, například Vandorenů ve fialové plastové krabičce, máte dobrou šanci, že jste objevili „svatý grál“ :-)
  • Řez by měl vybíhat od podélné osy plátku co nejsymetričtěji po obou stranách. Je-li „véčko“ řezu umístěno mimo střed, naznačuje to, že je plátek vyroben z třtinového stébla nevhodné velikosti nebo nepravidelného tvaru (lze zkontrolovat i pohledem zezadu na „patu“ plátku) a ani dodatečnými úpravami pak nemusíte docílit toho, aby kmital na obou stranách stejně, což je velmi důležité pro spolehlivý ozev.

Zdroje