Související články

Tento článek je určen všem, kdo se se saxofonem ještě nesetkali, nebo nezískali potřebné informace a chybí jim úplné základy. Saxofon je nástroj křehký a komplikovaný, přičemž jednotlivé části mají své vlastní pojmenování. I já sám jsem kdysi říkal esu krk, v obchodě s hudebninami, když jsem si chtěl koupit vytěrák. Nečekejte žádné složité objevy, jen pouhé pojemenování věcí, tak jak jsou. Rozeberu saxofon po částech, přidám fotografie a popíšu, k čemu slouží. Spolu s tím se pokusím přidat i malý výklad o materiálech, ze kterých se saxofony vyrabí.

Použité materiály

Většina saxofonů je vyrobená z leštěné (Yamaha) nebo kartáčované mosazi (Selmer Serie III), aby se dosáhlo odlišného vzhledu. Mosaz je slitina mědi a zinku. Zvláštním druhem mosazi je tombak, který se též používá k výrobě saxofonů (Amati serie 73T – pouze ozvučník, serie 83T kompletní provedení). Tombak je, stejně jako mosaz, slitina mědi a zinku. Pro výrobu některých saxofonů se využívá červeného bronzu (Rampone & Cazzani R1 Jazz), nebo cínového bronzu (Yanagisawa 992 serie), což jsou jemnější kovy. Cínový bronz je slitina mědi a cínu, červený bronz je slitina mědi, cínu, zinku a často také olova. Saxofony mohou být i částečně měděné (Amati 73CU serie – pouze eso a ozvučník). Někteří výrobci používají k výrobě saxofonů Alpaku (Keilwerth SX-90R), jinak také nazývanou Pakfong (Amati serie 73P – pouze eso a ozvučník, serie 83P kompletní provedení). Alpaka je slitina niklu, zinku a mědi. Dražší saxofony jsou vyráběné částečně (Yanagisawa 9930, 9933 serie) nebo kompletně (Yanagisawa 9935, 9937 serie) ze stříbra.

Popis saxofonu

1. hubička (mouthpiece), 2. ligatura (ligature), 3. korek (neck kork), 4. eso (neck), 5. oktávová klapka (octave key),
6. šroub na utažení esa (neck screw), 7. čep otevírající oktáv klapku (octave pin), 8. klapky (keys), 9. tělo (body),
10. zvon (bell), 11. chrániče klapek (key guard), 12. ohyb těla (bow)

Součásti saxofonu

Korpus – tělo a zvon (angl. body and bell)

Většina saxofonů má zahnutý korpus z důvodu délky nástroje. Výjimkou jsou soprillový a sopraninový saxofon, které jsou pouze rovné a sopránový saxofon, který existuje v obou variantách. Zahnutí těla má vliv na barvu tónu.

Korpus saxofonu se skládá ze dvou částí. Je to tělo, které na sobě nese většinu mechanismů pro ovládání klapek a pak zvon, kterým je tělo ve spodní části zakončeno. Konci saxofonu se říká ozvučník a podle jeho průměru se buď jedná o klasickou variantu saxofonu s průměrem 90 mm pro soprán, 135 mm pro alt a 156 mm pro tenor, nebo zmenšenou varintu s průměrem 122 mm pro alt. Na zvonu jsou obvykle připevněné klapky pro malé b a h a taky jednočárkované cis a c, u baryton saxofonu i pro malé a.

Zvon saxofonu s vyrytou značkou výrobce a ozdobou. Ohyb těla saxofonu s klapkami.

Klapky jsou ovládány pomocí systému páček a pružinek, které jsou zakončené klapkami pro prsty nebo pro dlaň. Některé z nich se zmáčknutím zvednou, jiné dosednou. Část klapek pro prsty je obvykle povrchově upravena perletí (u levnějších modelů plastem), zbytek mechaniky je navržen tak, aby se prstům a dlani co nejlépe dosedalo a tóny nemusely být hrané s velkou silou. Klapky mají zespod nýtem připevněné podlepky a jsou opatřené rezonátorem.

Eso (angl. neck)

Do horní části saxofonu se zastrkává eso. Eso je oddělené téměř u všech typů saxofonu. Sopránovým saxofonem počínaje (u sopraninového a soprillového je eso součástí těla) a subkontrabassovým saxofonem konče. Pro všechny saxofony je eso zahnuté, výjimkou je rovný soprán saxofon, ke kterému je možné vybrat esa dvě: buď rovné, nebo zahnuté. Většina výrobců ke svým modelům přidává obě.

Eso alt saxofonu s přefukovací oktávovou klapkou. Eso tenor saxofonu s přefukovací oktávovou klapkou. Eso baryton saxofonu, přefukovací klapka je na těle saxofonu.

Důvodem oddělení esa je lepší přenos saxofonu v pouzdře a taky možnost přizpůsobení si tvaru nástroje hráči. Eso můžeme libovolně otáčet dokud nám správně nesedí. Teprve pak jej utáhneme šroubem umístěným na těle saxofonu (malou zajímavostí je, že někteří hráči eso neutahují a při hraní jím libovloně posunují tak, aby se jim co nejlépe hrálo).

U alt a tenor saxofonů a u některých soprán saxofonů je na esu jediná klapka a to přefukovací oktávová klapka, které se otvírá při hraní horních tónů jako je a, h a c. Horní část esa je opatřena korkem tak, aby se na ní dala nasunout hubička. Některé starší modely saxofonu obsahují na konci korku mechanismus pro lepší ladění (mikrometrický posuvný šroub, kterým se upraví zasunutí hubičky na esu a tím i ladění).

Pokud je korek nový, jde hubička nasadit ztuha a je nezbytné jej namazat mazadlem. Naopak, pokud je korek starý, vydřený či jinak unavený tak, že po něm hubička klouže, je nezbytné jej vyměnit.

Hubička, hubice (angl. mouthpiece)

Hubička je část saxofonu, která se společně s plátkem stará o vytváření tónu rozrážením vzduchového sloupce. Nasazuje se na horní část saxofonu, které říkáme eso. Hubička je jednolitý členitý výlisek. Levnější hubičky jsou plastové, dražší a lepší pak kaučukové nebo kovové (mosaz, stříbro, plátované zlato). Výsledný zvuk saxofonu je samotnou hubičkou velice ovlivněn .

Plastová hubička Rico Royal pro alt saxofon. Kovová hubička Otto Link pro tenor saxofon.

Z plastových a kaučukových hubiček obvykle dostaneme oblý a kulatý tón v nižších polohách, ve výškách je tón naopak ostřejší. Pokud budete hrát na kovovou hubičku bude tón pronikavě ostrý v celém rozsahu nástroje.

I když hubice není jedinou částí saxofonu, která ovlivňuje barvu tónu, její vliv na výsledný zvuk saxofonu je velice podstatný.
Obzvláště u začátečníku je třeba věnovat výběru správné hubice velkou pozornost. Důležitými parametry jsou jak správný odklon (na velikosti odklonu závisí nutná přítlačná síla spodního rtu a zubů na plátek), tak přiměřená velikost průměru (podle velikosti úst).

Ligatura, strojek, stroječek (angl. ligature)

Je část saxofonu, která obepíná plátek a hubičku a spojuje je v jeden celek. Ligatura je obvykle kovová (mosazná, niklová, chromová, stříbrná, zlatá) nebo kožená. Existují i kožené ligatury, které mají speciální kovové části, kterými dále modifikují barvu tónu saxofonu. Některé typy využívají k utažení jediného šroubku, jiné mají dva. Materiál ligatury ovlivňuje barvu a tón saxofonu. Ostřejší tóny dostaneme, pokud použijeme ligaturu kovovou, zastřenější tóny pokud ligaturu koženou.

Mosazná ligatura od Yamahy pro soprán saxofon. Kožená ligatura BG France pro alt saxofon. Poniklovaná mosazná ligatura Selmer pro baryton.

Dobrá ligatura drží plátek po celé délce rovnoměrně, takže by nemělo docházet k jeho pohybu do všech stran a ani k nepříjemným zvukům (pískání např. při přechodu z c2 (cis2) na d2).

Plátek, jazýček (angl. reed)

Plátek je nejopotřebovávanější část saxofonu. Je to tenký kousek stébla některých odrůd třtiny, rostoucí v oblasti Var v jižní Francii. Jeho účelem je vytvářet kmitáním záklopku vůči vzduchu proudícího z ůst hráče a tím se vlastně vytváří samotný tón.

Základním materiálém plátků je třtina, ale prodávají se i speciálně upravené plátky (pomocí laků, pryskyřic a plastů) tak, aby byly odolnější a více vydržely, např. plátky plastové.

Plátek je při hraní velice namáhán. Několik stovek až tisíc kmitů za sekundu (viz Funkce plátku při hře) i neustálé máčení a vysychání plátku má největší vliv na jeho opotřebení, projevující se ztrátou pružnosti, hnilobou a mizením vláken. To je důvod, proč plátky odumřou a je třeba je vyhodit.

Plátek značky Frederick L. Hemke s plastovým pouzdrem.

Plátky se vybírají na základě tvrdosti – síly plátku, která určuje šířku kmitající části. Číslují se od 1 (nejměkčí) do 5 (nejtvrdší) po polovinách. Začátečníci obvykle začínají na 1 a 1/2 a po krátkém čase hrají s tvrdostí 2. Tvrdost plátku se pak zvyšuje dle kvalit a požadavků hráče. Pokud se vám hrají špatně výšky, je třeba tvrdší plátek, pokud spodky, je třeba méně tvrdý. S výběrem plátků vám může pomoct článek stejného názvu. Každopádně jedna věc je jistá a to, že pro každého hráče je volba správného plátku velmi individuální záležitostí a pro některé i hledáním na celý život. Více se o Materiálech, číslování a značce plátku dozvíte ve stejnojmenném článku. Plátky nejsou dokonalé, a tak je třeba je upravovat.  Více informací naleznete již ve dvou publikovaných článcích Příprava plátku a Příprava plátků II.

Doplňky

Čepička, klobouček na hubičku (angl. mouthpiece cap)

Čepička na hubičku je velmi důležitý doplňek, pokud totiž na saxofon nehrajete, tak ho máte obvykle někde položený a hrozí, že si neopatrnou manipulací poškodíte špičku plátku nasazeného na hubičce. Tomu však zabrání čepička na hubičku, která plátek zakryje a tím ochrání. Čepičky na hubičku se vyrábějí z různých materiálů, nečastěji plastové nebo mosazné (poniklované) a obvykle je dostanete k novému saxofonu spolu s hubičkou nebo koupíte s novou hubičkou či ligaturou.

Plastová čepička Champion pro alt saxofon. Kovová čepička Champion pro alt saxofon.

Koncovka těla (angl. end plug)

Koncovku těla obvykle dostanete spolu se saxofonem, je to celkem ničím nezajímavý kus plastu, který chrání konec těla saxofonu před poškozením v místě, kde se nasazuje eso a kde je šroub pro jeho utažení.

Koncovka těla saxofonu.

Popruh, šňůra na krk (angl. strap)

Popruh pomáhá udržet saxofon ve správné poloze a zároveň odlehčuje rukám váhu saxofonu, která na něm spočívá. Každý dobrý výrobce saxofonů vám dá popruh již v základní výbavě, ale jistě brzy přijdete na to, že je dobré vybrat si nějaký pohodlnější. Na trhu existuje spousta variant. Od jednoduchého popruhu z kůže (nebo neoprenu) za krk, na který saxofon pověsíte pomocí háčku nebo karabinky, přes více či méně složitější kšandy, které váhu rozloží na celá záda. Výhodou kšand je, že po dlouhém hraní na třeba i větší nástroj, vás nebude bolet za krkem.

Popruh jako kšandy pro pohodlnější hraní na větší saxofony (BG France). Klasický popruh na saxofon s karabinkou a vypolstrovanou části za krk (Neotech).

Pouzdro (angl. gig bag, hard case)

Jak už jsem několikrát psal, spoustu věcí člověk dostane se saxofonem v základní výbavě a je jedno, zda-li se jedná o nový nástroj nebo použitý. Saxofon je natolik křehký, že ho nemužete nosit jen tak a potřebujete pouzdro. Takže obvykle dostanete kufr, tvrdý a vypolstrovaný, což je dobrý základ, protože v něm by se saxofonu nemělo moc stát i při velmi neopatrné manipulaci. Kufr je dobré časem vyměnit za něco praktičtějšího, existuje opět spousta pouzder, tvrdé kufry, tvarovaná pouzdra, tvarované a různě polstrované batohy na záda. Důležité je vybrat takové pouzdro, které bude nejen dobře vypadat, ale vždy nástroj spolehlivě ochrání.

Batoh na saxofon. Tvarované tvrdé pouzdro na saxofon. Klasický kufr na saxofon.

Slovníček

  • tělo: body
  • zvon: bell
  • ohyb těla, oblouk, zahnutí: bow
  • eso: neck
  • hubička: mouthpiece
  • ligatura: ligature
  • plátek: reed
  • klapky: key
  • oktávklapka: octave key
  • chrániče klapek: key guard
  • korek na esu: neck cork
  • čep otevírající oktáv klapku: octave pin
  • šroub pro utažení esa na těle: neck screw
  • popruh na krk: strap
  • háček popruhu na krk: hook strap
  • čepička, klobouček na hubičku: mouthpiece cap
  • koncovka těla saxofonu: endplug
  • pouzdro: gig bag, hard case