SaxSaxofon vynalezl okolo roku 1840 belgický nástrojař, flétnista a klarinetista Adolphe Sax. Už od raného věku znal druhy a konstrukci žesťových a dechových nástrojů. Už v 6 letech dovedl správně vyvrtat korpus klarinetu nebo vytvořit “trychtýř” rohu. V době, kdy byl ještě učedníkem v otcově dílně, byl již žákem bruselské konzervatoře a brzy se stal výborným flétnistou. V 15 letech – v roce 1830 – poslal 2 flétny a klarinet ze slonoviny na Průmyslovou výstavu do Bruselu, kde tyto nástroje vzbudily zvláštní pozornost. Ve dvaceti letech vymyslel basový klarinet. Takové nástroje sice už tehdy existovaly, ale jejich zvuk byl nedokonalý a nástroje nespolehlivé…Saxův klarinet se tak stal standardní součástí dechového orchestru.

Jeho záměrem bylo ale zkonstruovat zcela nový dechový nástroj, který by zněl dobře v nízkých polohách a který by kombinoval dobrou ovladatelnost dřevěných nástrojů s masivním a razantním tónem žesťových nástrojů. Vynález je kombinací mezi jednoduchým plátkem klarinetu a prstokladem hoboje. Nástroj je mosazný, s 9 klapkami. Má plný, měkký, chvějící se tón, extrémně silný a snadno ztišitelný. Jeho zvuk je ze všech hudebních nástrojů nejvíce podoben lidskému hlasu.Poprvé se veřejnost mohla se saxofonem seznámit na výstavě v Bruselu v roce 1841, kdy Sax představil basový saxofon. Celkově navrhl 14 typů saxofonů, ale některé nebyly dodnes zkonstruovány.

Nástroj byl původně navržen pro potřeby klasických symfonických orchestrů, skladatelé ho ale dlouhou dobu prakticky ignorovali; v menší míře se prosadil jen u vojenských kapel. Jeho masové rozšíření se datuje až od nástupu jazzu na přelomu 19. a 20. století, saxofon je svými zvukovými vlastnostmi pro tento žánr daleko vhodnější než pro potřeby vážné hudby.

Zdroje