Saxík

The following is used with permission of saxforte.com.
Následující text je publikován se souhlasem saxforte.com.

Geometrie, materiál a povrch (finální úprava) jsou tři variabilní složky ovlivňující tón saxofonu.

Geometrie

Geometrie má ze všech tří vyjmenovaných složek největší vliv na výsledný tón saxofonu. Eso, tělo, jeho zahnutí a kónický tvar, tvar zvonu.

Rychlé kmitání plátku a tím zavírání a otevíraní štěrbiny - vibrace, vytvářejí krátké tlakové pulsy, které způsobují, že vzduchový sloupec uvnitř těla saxofonu resonuje na specifické základní frekvenci. To je prvotní zvuk, který slyšíme. Ve stejném čase vzduchový sloupec resonuje také na frekvencích odpovídajících násobkům frekvence vzduchového sloupce (1/2, 1/3, 1/4, 1/5, atd.). To je zdrojem časti harmonického obsahu, který slyšíme, ne však jako jiné noty, ale jako barvu základního tónu. Základní přínos těla pro zvuk je velmi různorodý a závisí na místě poslechu tónu na těle nástroje, velikosti a tvaru a síle materiálu.

Saxofony s malým průměrem otvoru těla (s malým vývrtem) (např. Selmer Serie III, všechny Yanagisawy, všechny Yamahy) mají zřetelně jasnější tón. Saxofony s velkým průměrem otvoru těla (velkým vývrtem) (Keilwerth SX-90(R) a nakonec i Selmer Reference) mají mnohem silnější základní složky v tónu a jejich tón zní tepleji.

Sopránové saxofony se zahnutým tělem mají temný, hrdelní více saxofonový zvuk než když je porovnáme se saxofony s rovným tělem, které znějí mnohem čistěji.

Materiál

Není tak důležitý jako geometrie, ale je druhou nejdůležitější složkou, která má vliv na výsledný tón saxofonu. Vibrace vzduchového sloupce způsobují vibrace těla saxofonu a všech částí na něj připevněných. Tyto vibrace přispívají k dalšímu harmonickému obsahu jehož výsledek potom slyšíme jako částečně unikátní tón saxofonu.

Vysoké harmonické přispívají k tomu co popisujeme jako jasný tón saxofonu. Saxofon, který má silný základní tón a relativné málo silné harmonické má teplý, temný a smyslný tón. Saxofon, který má hodně harmonického obsahu zní čisteji. Přiliš mnoho harmonického obsahu může dělat tón ostrým, tenkým a dokonce nepřijemným.

Studentské saxofony znějí právě tak, protože jsou obvykle konstruovány z odlehčených a laciných kovů. Na druhou stranu, mnoho nízkých harmonických v obsahu a saxofon bude mít velmi temný a málo silný tón (například nové modely 62 od Yamahy).

Větší, těžší a měkčí kovové části vytvářejí nižší resonanční frekvence. Menší, lehčí a tvrdší kovové části pak vyšší rezonanční frekvence.

Většina saxofonů je vyrobená z mosazi. Mosaz může být leštěná nebo kartáčovaná (Selmer Serie III a Reference Brushed, Keilwerth Solid Nickel-Silver) pro dva zřetelně odlišné vzhledy. Výsledný tón tím není ovlivněn.

Pro výrobu některých saxofonů se využívá červené mosazi (Rampone & Cazzani R1 Jazz) nebo bronzu (Yanagisawa 992 serie), což jsou jemnější kovy s povrchovou úpravou z mědi, což je důvodem tmavšího tónu.

Pro výrobu jiných se částečně (Yanagisawa 9930, 9933 serie) nebo kompletně (Yanagisawa 9935, 9937 serie) používá stříbro. Tento vzácný kov vkládá do tónu zvláštní svěžest a odstraňuje některé ostrosti mosazi, kterou některé nástroje mají.

Poslední verze Keilwerth SX-90R je vyroben ze slitiny niklu a stříbra (slitina obsahuje nikl, zinek a měď). Tato slitina je tvrdší než mosaz a přidává důležité plné vysoké harmonické složky přes jinak temný základní tón, který SX-90R tvoří.

Dekorativní rytina na zvonu a ohybu je pouze zkrášlující úprava, která je obvyklá u saxofonů profesionální kvality. Nemá žádný vliv na tón. Nicméně, saxofony bez rytiny jsou obvykle, na této urovni, brány jako stejně dobré. Rytinu jako volitelnou povrchovou úpravu nabízí třeba Selmer (Paris). Můžete tak ušetřit hodně peněz oproti saxofonům s rytinou.

Povrch

Třetí nejdůležitější složkou je povrchová úprava. Povrchová úprava nikdy nemůže překonat vliv geometrie nebo materiálu na výsledný tón saxofonu. Ale výsledná povrchová úprava může mít vliv na výsledný tón saxofonu.

K ochraně těla saxofonu a částí proti oxidaci a ztrátě lesku se používa povrchová úprava. Finální úprava je aplikována buď nástřikem laku nebo galvanickým pokovením. Yamaha v současné době nabízí některé modely bez laku a tyto nástroje velmi rychle korodují a vypadají velmi rychle velmi špatně.

Lakované (čiré, matné, medově zlaté, růžově zlaté, černé, zastarale matné) saxofony mají tendenci odstranit část z velmi vysokých harmonických z obsahu tónu. To dává lakovaným nástrojům lehce teplý tón, který je srovnatelný s pokovenými nástroji. Barva laku nemá vliv na barvu tónu, pouze množství použitého laku.

Všechny saxofony se stejnou geometrií a materiálem a se stejnou vrstvou naneseného laku budou mít stejný tón. Černě lakované modely jsou lakované několika vrstvami černého laku, ryté a poslední vrstva je lakovaná čirým lakem. Dodatečné vrstvy laku můžou činit tón těchto modelů mírně tmavším než jiné podobně lakované modely.

Zlatem nebo stříbrem pokovené saxofony mají tendenci hrát trochu jasněji a s trochu větší silou při stejném očekávaném usilí díky absenci lakované vrstvy. Stříbrem pokovené nástroje časem ztrácejí lesk a životnost nového vzhledu. Zlatem pokovené saxofony neztrácejí lesk nikdy.

Niklem pokovené Keilwerth saxofony jsou buď leštěné nebo černě eloxované. A všechny z nich jsou lakované také čirým nebo zlatým lakem a takové saxofony mají temný harmonický obsah díky pokovení niklem a lakovaní okolo ozvučníku.

Nezapomeňte, povrchová úprava je jen třetí nejdůležitější složkou. Neočekávejte proto, že YAS-82Z s černým lakováním bude znít vždy temně a stejně tak Rampone & Cazzani R1 Jazz se zlatým pokovením bude znít vždy jasněji.

Závěrem

Nezapomeňte, že teprve kompletní nástroj je zdrojem výsledného tónu. Takže nejen geometrie, materiál a povrchová úprava, ale i hráč a hubička ovlivňují kvalitu tónu daleko více než povrchová úprava. Výrobce a model (geometrie) nástroje má také mnohem větší vliv než povrchová úprava sama nebo samotný materiál. A nakonec každá malá věc může mít malý vliv tak jako výběr plátku a ligatury, ačkoli tyto jsou opravdu malé v jejich vlivu.

Na velikosti záleží. Větší saxofon je více poznamenán vlivem povrchové úpravy a materiálem korpusu a tím je dán i jeho výsledný tón. Barytony a tenory jsou větší s vetšími plochami a proto mají rozsah níže. Díky relativní přítomnosti nebo nepřítomnosti vyšších harmonických jsou příjemnější k poslechu. Na alt saxofonech je vliv rozeznatelnější, ale méně. Na soprán saxofonech může být vliv velmi obtížně vnímatelný.

Na lidech záleží. Individuální schopnost slyšet vysoké harmonické v obsahu tónu je variabilní. Všeobecně, s věkem, postupně ztrácíme naši schopnost dobře slyšet vysoké harmonické složky tónu. A výsledkem diskuze bezi dvěma lidmi na touto otázkou je stejná jako zájemců o sport.

Hráč si musí vybrat tón, který má rád a hledat cestu jak jej dosáhnout skrze výběr nástroje, hubičky, techniky hry, povrchové úpravy, plátku a ligatury - v tomto pořadí důležitosti.

Neexistuje jediný tón, který by byl ideální pro konkrétní typ hudby. Rozdílní hráči si vybírají různé nástroje pro ten samý typ hudby na základě osobních preferencí. Varování: Pokud se nás zeptáte: “Jaký je nejlepší saxofon pro Jazz (nebo jakýkoli jiný žánr)?”, je to jako kdybyste se zeptali, jaké je nejlepší auto kterým někam dojedete.

Z anglického originálu Saxforte: Materials and Finishes přeložil Jaromír Salamon. Publikováno se svolením autora.