Způsobů, jak zacházet s novými plátky, je celá řada – někdo zkrátka vytáhne plátek z krabičky, chvíli ho požmoulá v puse, pak s ním plácne na hubičku a hraje. Jiný vezme nožík nebo brusný papír a škrábe a škrábe, dokud plátek nehraje přesně podle jeho představ. Je jasné, že první z těch dvou spoustu plátků zahodí, protože mu prostě nehrají, a druhý zase může strávit víc času úpravami plátků než cvičením. Pokud se chcete dozvědět, co dělat, když se vám plátek obtížně ozývá v nízkých polohách, když zní c#2 hluše apod., můžete začít opět od knížky Technika hry na saxofon (str. 38-41). Existují i specializované publikace s daleko podrobnějšími instrukcemi (za všechny http://www.drdowningmusic.com/saxophone-reed.html) včetně návodů na vlastní výrobu plátků z neopracované třtiny. Někde na půl cestě je následující postup založený na postupném přivykání plátku vibracím při hře a závěrečném srovnání plochy přiléhající k hubičce, utěsnění a vyleštění plátku.

1. den

Připravte si sklenici s rovnými stěnami a naplňte ji vodou cca. 1,5 cm pod okraj. Ponořte do ní plátek nejprve zadním koncem asi na deset sekund, potom jej otočte, ponořte špičkou napřed a lehce přitiskněte naplocho ke stěně sklenice. Povrchové napětí udrží plátek u stěny tak, že k němu voda může ze všech stran, nad hladinu vystupuje jen zadní konec a plátek nemá tendenci vyplavat, jakmile se otočíte zády. Nechte plátek máčet 25 minut; pokud připravujete více plátků najednou, můžete za deset minut přidat další.

Po 25 minutách vyjměte plátek z vody, otřete z něj vodu protažením mezi palcem a ukazováčkem od „paty“ ke špičce, připevněte na hubičku (některé zdroje doporučují předtím lehce naslinit – můžete a nemusíte, podle chuti :-) ) a začněte hrát.

Hrajte jemně, tiše a v hlubším rejstříku, kde plátek kmitá nejpomaleji. Uvědomte si, že dřevo plátku je namáháno způsobem, se kterým se dosud nikdy nesetkalo, a teprve se mu začíná přizpůsobovat. Po pěti minutách hry plátek sejměte, otřete, položte kulatou stranou dolů na rovnou podložku, nechte na povrchu oschnout a uložte tak, aby byl přitisknutý k dokonale rovné ploše (dříve se používalo malé zrcátko a gumička, dnes se řada plátků dodává v malých plastových futrálcích, které k tomuto účelu zcela postačují. Můžete si pořídit i speciální pouzdra na plátky, ve kterých je navíc udržována ideální vlhkost). Nechejte plátek odpočinout do druhého dne.

Není špatné mít plátky na zadní straně očíslované a vést si záznamy o tom, jak se chovaly během přípravy i později. Budete tak mít velmi dobrý přehled o tom, které plátky jsou vynikající, příliš tvrdé nebo příliš měkké, vhodné pro hraní na koncertech nebo jen pro cvičení atd. Pozor – plátek, který se napoprvé chová téměř ideálně, velmi pravděpodobně brzy změkne a ztratí jiskru, naopak z plátků na počátku vzdorovitých se často vyloupnou „ty pravé“, které navíc vydrží mnohem déle.

2. den

Stejný postup, máčíme 20 minut, hrajeme 10 minut v hlubokém a středním rejstříku, měníme dynamiku.

3. den

15 minut máčení, 15 minut hraní. Hrajeme v celém běžném rozsahu saxofonu a v plném dynamickém rozsahu – v podstatě už můžeme na plátek normálně cvičit.

4. den

10 minut máčení, 20 minut hraní. Můžeme přidat extrémní výšky.

5. den

5 minut máčení, 25 minut hraní. Po povrchovém oschnutí přichází závěrečná úprava, na kterou budeme potřebovat nůž s rovnou čepelí, například odlamovací nůž na papír, velmi jemný smirkový papír (číslo 600), obyčejný kancelářský papír a perfektně rovnou tvrdou podložku, např. skleněnou tabulku (možno vyndat sklo z knihovny nebo pracovat na konferenčním stolku se skleněnou deskou, kterou ovšem musíme zbavit všech nečistot).

Pokračování zde….

Zdroje