První část zde…

Vyrovnání horní plochy plátku

Máme tedy před sebou nový plátek, který jsme pět dní máčeli a rozehrávali, a chceme jej upravit tak, abychom z něj dostali co nejvíc. V literatuře najdeme spoustu rad ohledně toho, jaké úpravy provést na dolní straně plátku (dolní stranou myslím dolní při hraní), ještě předtím ale zaměřme pozornost na jeho horní stranu, tj. tu, která přiléhá k hubičce. Přiložíme-li k ní napříč čepel rovného nože a podíváme se proti světlu, měli bychom v ideálním případě po celé délce plátku vidět něco takovéhoto:

Rovná dolní plocha plátku

U nového nehraného plátku tomu tak bývá, jak ovšem plátek během rozehrávání nasával a ztrácel vlhkost a jednotlivá vlákna v jeho struktuře měnila objem, bude horní strana na závěr pátého dne vypadat pravděpodobně nějak takto:

Plátek s vypuklou horní stranou

případně takto:

Plátek s vydutou horní stranou

Proč nás to zajímá? Jednoduše proto, že drtivá většina tzv. „nehrajících“ plátků nehraje proto, že dobře nepřiléhají na hubičku, netěsní a tudíž se nemohou rozkmitat na stálé frekvenci, případně v místech netěsností vznikají různé parazitní rezonanční frekvence a plátek píská. Pokud nyní nožem přiloženým napříč oškrábeme celou horní plochu plátku do roviny, plátek správně dosedne na plochu hubičky a bude se snáze ozývat, tón bude jistější a zvučnější.

Při škrábání se snažte držet nůž neustále kolmo k plátku a nenaklánět jej do stran, jinak situaci ještě zhoršíte. Škrábejte dlouhými tahy směrem od paty plátku ke špičce, ale nedotahujte až k ní – pokud neopatrným pohybem špičku naštípnete, plátek bude zralý na odepsání. Namísto nože můžete použít velmi jemný smirkový papír (číslo 600), který položíte drsnou stranou nahoru na dokonale rovnou podložku (např. tabulové sklo), plátek k němu přitisknete třemi prsty na patě, kousek od špičky a uprostřed a obrušujete jej rovnoměrnými tahy v podélném směru. Použití smirkového papíru má ovšem tu nevýhodu, že se nevyhnete obroušení špičky plátku, takže plátek po této úpravě výrazněji „změkne“ a špička bude náchylnější k poškození.

Další úpravy a utěsnění paty plátku

Nyní můžeme znovu vyzkoušet, jak se plátek chová při hraní, a případně doladit jeho vlastnosti úpravami na dolní straně – k tomuto tématu je dost informací jinde, např. v Liebmanově Technice hry na saxofon (viz Literatura). Z vlastní zkušenosti však mohu říci, že samotná metoda pozvolného rozehrání a následného vyrovnání horní plochy plátku mi za poslední léta stačila k tomu, abych ani jediný plátek nemusel vyhodit jako nehrající – každý plátek připravený tímto způsobem mi vždy hrál alespoň tak, abych na něj mohl nějakou dobu cvičit.

Co se však rozhodně vyplatí, je utěsnit plátek tak, aby pomaleji přijímal a ztrácel vlhkost. Oč přesně jde? Plátek se skládá ze spousty podélně uložených mikroskopických dutých vláken, která během hraní nasáknou vodou a po hraní se z nich voda opět odpařuje. Tento proces opakovaného vlhnutí a vysychání je tím, co nejvíce přispívá k postupnému odumírání plátku – vlákna ztrácejí pružnost a plátek přestává hrát.

Tento cyklus můžeme zpomalit a výrazně (i několikanásobně) tak prodloužit životnost plátku tím, že dutá vlákna na koncích uzavřeme. Začneme na patě plátku – pevným zakulaceným předmětem, například lžící, přejedeme přes celou plochu kolmého řezu a silně tlačíme. Když po této úpravě sáhneme prstem na plochu řezu, neměli bychom cítit hrubou strukturu vystupujících vláken.

Leštění

Ještě než se pustíme do utěsňování vláken na druhém konci v šikmém řezu plátku, přeleštíme horní plochu plátku, abychom dokonale vyrovnali všechny nerovnosti.

Postupujeme stejně jako se smirkovým papírem – položíme list obyčejného papíru na rovnou podložku, plátek přitlačíme shora třemi prsty (plochu řezu můžeme mírně navlhčit, aby po ní prsty neklouzaly) a pohybujeme jím po papíru v podélném směru. Snažíme se docílit stejnoměrného lesku po celé ploše, plátek by měl být na pohled i na omak hladký jako leštěný nábytek. Pokud se při leštění uvolní vlákno na okraji, neodtrháváme ho, ale postavíme plátek na hranu a několika tahy okraj začistíme.

Nakonec plátek obrátíme rovnou stranou dolů a uzavřeme póry v šikmém řezu. Můžeme to provést dvěma způsoby – buď stejně jako na patě, tj. uhlazením tvrdým kulatým předmětem, nebo leštěním pomocí obyčejného kancelářského papíru. Plátek si opět položte na dokonale rovnou tvrdou podložku, např. skleněnou tabuli, a dejte si pozor, aby pod ním nezůstaly nečistoty, které by pod tlakem vytvořily rýhy v už uhlazené horní ploše. Pokud zvolíte první způsob, přejíždějte po ploše řezu kulatým předmětem pod silným tlakem ve směru od středu plátku ke špičce. U druhého způsobu napněte větší útržek papíru např. palcem a prostředníčkem kolem ukazováčku a vyleštěte plochu řezu opakovaným hlazením vždy ve směru od středu ke špičce – leštěním v opačném směru byste póry otvírali, nemluvě o tom, že pokud se budete vracet pod tlakem od špičky ke středu, snadno špičku naštípnete nebo zlomíte. Opět se snažte docílit stejnoměrného vysokého lesku v celé ploše řezu. Místa s vystupující hrubší strukturou je vhodné předem opatrně vyhladit brusným papírem nebo nožem.

A je to

Celý postup vypadá na první pohled složitě, s trochou cviku se však takto dá jeden plátek upravit během pěti minut. Odměnou vám bude snazší ozev, plnější tón a podstatně delší životnost plátku. Nezapomeňte na to, že je dobré mít vždy po ruce několik takto upravených plátků a při cvičení je pravidelně střídat, mimo jiné proto, abyste na koncertě měli jistotu, že sáhnete po svém momentálně nejlepším plátku a pokud vám ten nebude hrát podle vašich představ (v podmínkách jiné teploty a vlhkosti se mohou plátky chovat jinak, než jste zvyklí z domova), že budete mít ihned po ruce jeden nebo dva plátky záložní. Předem dobře připravené plátky vás zbaví části stresu a umožní vám podat lepší výkon.

Vyzkoušejte, uvidíte – a jako vždy uvítám veškerá doplnění, připomínky i posměšky ;-)

Zdroje