Příležitost zúčastnit se prezentace saxofonů značky Julius Keilwerth a možnost vyzkoušet si nějaké nástroje jsem si nemohl nechat ujít. Spolu se mnou se šla podívat i moje lektorka Anežka. V Čechách je velmi těžké narazit na saxofony Keilwerth v obchodě vůbec, natož mít k dispozici víc typů pohromadě a možnost si je vyzkoušet. Jako třešnička na dortu už pak bylo jen to, že po prezentaci měl následovat workshop dvou vynikajících muzikantů, saxofonisty Františka Kopa (doufám, že netřeba představovat, ale kdo by přeci jen nevěděl, tak je, kromě jiného, i překladatelem známé knihy Technika hry na saxofon původně napsané Davidem Liebmanem) a pianisty Petra Maláska.

* kliknutím na kteroukoli náhledovou fotografii v článku, se zobrazí detailnější fotografie

Prezentace se konala ve výborných prostorách Music City. Což je budova plná nástrojů – hlavně kytar, bicích, elektronických nástrojů, zesilovačů, mix pultů a kdo ví čeho všeho ještě. Pokud budete mít někdy v Praze trochu času nazbyt, dojeďte metrem na Českomoravskou a pár stovek metrů od výlezu z metra se ocitnete v hudebním ráji. Se saxofony je to trošku horší, nejsou k dispozici spíš žádné. V den prezentace jich však bylo v Music City minimálně 8, Keilwerthů prezentovaných společností Praha Music Center.

Nejlepší prezentací produktu je, když si člověk daný výrobek nebo službu může vyzkoušet a tak získat svou osobní referenci a podle té se rozhodnout, zda koupí či nikoli. Podobně tomu bylo i zde, když jsme chvíli před 13 hodinou s Anežkou do 3. patra do prezentační místnosti (malého hudebního sálu), dorazili, byly zde kromě židlí a pódia, pro pozdější vystoupení dvojice muzikantů, připravené na stole a stojanech nástroje. Hubičky jsme měli samozřejmě s sebou, takže jsme vybrali první z altových saxofonů, který se nám dostal do ruky a začali zkoušet.

František Kop i Petr Malásek dorazili v průběhu našeho zkoušení. A zatímco jsem střídavě zkoušel různé nástroje, poslouchal jak zkouší ostatní, nebo o čem diskutují, či také diskutoval. A občas jsem se pokusil vyfotit i pár fotek. Začal Franta Kop zkoušet a diskutovat také. Povedlo se mi ho zastihnout, jak zkouší různé nástroje a diskutuje spolu s dalším saxofonistou Pavlem Škrnou z BSQ.

Prezentované nástroje

Jak jsem se již zmínil, k dispozici nám bylo celkem 8 nástrojů, 4 tenory, 3 altky a 1 baryton. Měl jsem možnost v průběhu zkoušení mluvit s panem Jiřím Cillerem, který akci pořádal, jelikož mne zajímalo, proč nejsou na prezentaci zastoupeny žádné soprán saxofony, které jsme měli s Anežkou v plánu vyzkoušet. Dozvěděl jsem se, že ač je v Keilwerthu slíbili, tak je bohužel z Německa nedovezli. Nevadí, snad někdy příště.

Podrobné informace a parametry o jednotlivých typech, ať již na prezentaci předváděných, nebo dalších, najdete na stránkách výrobce.

Alt saxofony

S.K.Y. concert ST 90 serie IV SX 90 R „Shadow“

Tenor saxofony

S.K.Y. concert ST 90 serie IV SX 90 R „Vintage“ CX 90 Prestige

Baryton saxofon

SX 90

Hudební workshop

Hodina prezentace utekla jako voda, zvlášť v tak zajímavé společnosti a bohulibé činnosti. Hudební workshop byl pojatý jako koncert se smyslem zahrát jednotlivé skladby různých stylů na různé saxofony zde prezentované. Koncert začali Petrovou skladbou, první saxofon, který si Franta vzal do ruky, byl Vintage tenor. Poté se přesunuli do 30. let minulého století k blues opět na Vintage tenor, pak následoval postup dál v čase a improvizace do 24 taktového swingu a poté přesun ke Coltranově Impressions. Mezitím vyměnil Franta nástroj, tenor za altku S.K.Y. concert, nejlevnější řadu nástrojů a zahrál jednu ze svých skladeb Náměsíčná. Oproti Vintage tenoru se nástroj při hře vzpouzel a hra na něj nebyla jednoduchá. Když jsem jej předtím zkoušel, nebyl jsem z něj úplně nadšený, ale dalo se na něj v pohodě hrát. Nevím, zda to bylo nástrojem nebo Frantovi tento konkrétní kus neseděl, ale jakmile ho vyměnil za nejvyšší altový model Shadow, ihned nastala změna. Ale to už hrál za vynikajícího doprovodu Petra Maláska skladbičku Autumn Leaves, kterou koncert – workshop zakončili.

Moje dojmy

Měl jsem možnost vyzkoušet pouze 3 alt saxofony. Sopránová hubička zůstala nepoužita, protože soprán saxofony z Keilwerthu nedovezli, což byla bohužel škoda.

Nejlevnější řada S.K.Y. concert, která se vyrábí v Asii, je v cenové relaci Staggu (jen o málo dražší). Zdá se být lepší než nástroje od Staggu, jak zpracováním, tak materiálem, který vypadá pevnější. Trošku mi dělala problém mechanika, na jejíž ergonomii jsem si musel zvykat. Vzhledem k nejlevnější řadě, je povrch klapek plastový. Zvukově je nástroj trošku slabší, tón je sice vyrovnaný, ale pronikavě úzký, ale nikoli příliš, aby byl nepříjemný. Vzhledem k tomu, že tón nástroje je možné ovlivnit hubičkou a plátkem, tak bych to nebral za příliš určující, ale spíše subjektivní pocit. Oproti Staggu, ve mně nástroj, i přes všechny zmíněné kvality, přiliš důvěry nebudí, neb se jedná o novinku a není s ním mnoho zkušeností. Je to sice za málo peněz hodně muziky, ale nikdo mi nedokázal říct, jaké jsou dlouhodobé zkušenosti při denním cvičení a hraní a jen čas ukáže, jak to vypadá po pár letech s opotřebením a opravami.

O co víc jsem byl zklamaný z S.K.Y. řady, o to víc mne překvapila řada ST90. Měl jsem o ní špatné mínění, ač jsem prozatím neměl možnost vyzkoušet, dost jsem o ní četl na zahraničních fórech (vím, není to to samé, jako mít možnost si nástroj vyzkoušet) a vzhledem k odkazům na výrobu v Asii jsem byl k této řadě skeptický. Od distributora a pořadatele prezentace v jedné osobě, jsem se dozvěděl, že nástroje jsou vyráběny zaměstnanci Amati, kteří v Keilwerthu na této řadě saxofonů pracují. Ať je to s výrobou jakkoli, nástroje řady ST90 jsou daleko lepší kvality, než jsem si před vyzkoušením myslel. Jedná se o studentský model, který je cenově a i kvalitou srovnatelný se studentským modelem řady 275 od Yamahy. Co se zvuku týče, je daleko plnější než předchozí model S.K.Y. (opět se jedná o subjektivní dojem a je možné doladit výběrem hubičky), také ozev je snadnější a i ergonomie mechaniky byla více promyšlena, aby lépe seděla. Dojem z povrchu klapek jsem měl stejný jako v případě S.K.Y., tedy že je plastový.

Poslední nástroj, který jsem měl v ruce a vlastně jsem ho v pořadí testování zkoušel jako první, před řadou ST90 a S.K.Y., je nástroj z řady Shadow. Černý matný lak s poniklovanými klapkami a vnitřkem dává tomuto nástroji nádech exklusivity. Krásné gravírování na zvonu a obrovský ozvučník, kterým je zvon altky zakončený dělá nástroj o trošku větším, než ve skutečnosti je. Možnosti nastavení jsou dotaženy téměř k dokonalosti, od nastavení různých dorazů, až např. po nastavení postranních klapek tak, aby se na ně dobře hrálo. Vzhled této řady je dotažený do nejmenšího detailu, nástroj má i černé podlepky namísto klasických oranžových. Co se zvuku týče, je jím mohutný příjemný tón a nástroj má snadný ozev ve spodním rejstříku. Celá mechanika je navržena velmi ergonomicky a zvyknul jsem si velmi rychle, až se mi nástroj nechtělo dát z ruky. Musím říct, že celkový dojem z tohoto špičkového nástroje je výborný, kazí ho jediná vada na kráse a to jeho cena, která se blíží téměř desetinásobku nejlevnějšího modelu.

Odkazy