Hard-bopový baryton saxofonista přezdívaný „The Knife“ pracoval s předními umělci jako Benny Goodman, Charles Mingus, Thad Jones, Mel Lewis a Donald Byrd.

Park „Pepper“ Adams III narozený 8.října 1930 v Highland Parku v Michiganu (USA), se již v mládí spolu se svou rodinou přestěhoval do New Yorku, a zde také vstoupil do hudebního světa. Ve svých 16 letech putuje zpátky do Michiganu, tentokrát do města Detroit, kde se stává součástí velmi úrodné místní jazzové scény a setkává se s řadou muzikantů významných pro jeho budoucí kariéru, např. s trumpetistou Donaldem Byrdem (spolupracoval s Johnem Coltranem, Herbie Hancockem, Sonny Rollinsem nebo s Theoloniousem Monkem), Kennym Burrellem (Duke Ellington), Barrym Harrisem (Cannonball Adderley, Coleman Hawkins) a s Elvinem Jonesem (Thad Jones, Michael Brecker, David Liebman).

V té době se Adams začal zajímat o styl hry tenor saxofonisty Wardella Graye (Benny Goodman, Count Basie, Charlie Parker). Nějaký čas také strávil v US Army (1951–1953), v rámci povinnosti krátce pobyl i v Koreji.

Následně se mu dostala příležitost na cestu v doprovodu Stana Kentona (Gerry Mulligan, Lee Konitz), Maynarda Fergusona a Cheta Bakera a roku 1958 se opět přestěhoval do New Yorku. Zde také hrál na albu Dakar od Johna Coltrane, s Lee Morganem (Wayne Shorter) na albu The Cooker a v období 1958–1959 hrál i s Benny Goodmanem. Během roku 1959 začala spolupráce také s Charlesem Mingusem (1959–1963) a spolu nahráli jedno z nejlepších mingusových alb té doby Blues & Roots. Potom hrál s Mingusem sporadicky až do jeho smrti.

Aby toho nebylo málo, Pepper současně spolupracoval a vedl kvintet spolu s Donaldem Byrdem (1958–1962), který mu představil Elvina Jonese a nahráli album „10 to 4 at the 5 Spot“.

Adams byl také velmi významný člen Thad Jones/Mel Lewis Orchestra (1965–1978), kde byl hlavním stylistou až do své smrti. Jones také působil na mnoha vlastních pepperových albech.

Bohužel, „The Knife“ umírá 10.září 1986 na rakovinu plic v New Yorku.

Jak je možné slyšet na nahrávkách s Ch.Mingusem nebo L.Morganem, adamsův tón na baryka byl velmi široký a intenzivní, často udávaný jako naprostý protiklad tónu Garryho Mulligana. S tím také souvisí jeho zaměření na styl hard bop, který převládal v letech 1950–1960. Oba dva hráči jsou dnes považováni za základ pro současnou hru na baryton saxofon a adamsův vliv lze slyšet v práci významných baryton saxofonistů, jako jsou Scott Robinson, Gary Smulyan nebo Ronnie Cuber.

Diskografie

Výběr

  • Pepper Adams Quintet (1957)
  • The Cooker (1957)
  • Dakar (1957)
  • 10 to 4 at the 5 Spot (1958)
  • Blues & Roots (1960)
  • Out of This World: The Complete Warwick Sessions (1961)
  • See You at the Fair (1964)
  • Standards (1967)
  • Heads Up! (1968)
  • The Best Of Herbie Mann (1970)
  • Consummation (1970)
  • The Art Of Charles Mingus – The Atlantic Years (1974)
  • Twelfth and Pingree (1975)
  • Thad Jones / Mel Lewis Orchestra With Roda Scott (1977)
  • Be-Bop (1979)
  • Urban Dreams (1981)
  • The Cat Walk (1983)
  • Lush Life (1986)
  • The Adams Effect (1989 – vydané posmrtně)

Vybavení*

  • *Dle rozhovoru v Saxophone Journal Vol. 9 No. 2, květen 1982
  • *Dle fóra na Sax On The Web

Saxofon

  • Selmer Balanced Action, „low Bb“ z roku 1947
  • Selmer Balanced Action**, „low Bb“ z roku 1980 (v tomto roce bylo údajně v celé Francii pouze 9ks baryton saxofonů do malého Bb, P.A. si vybíral z těchto devíti)

Hubička

  • Berg Larsen, otevření 0.170** (roku 1981 nepřežila pád ze schodů)**
  • Dukoff

Plátky

  • Rico č.5 pro Berg Larsen
  • Plastové plátky (značka neznámá) pro Dukoff

** neověřené informace

Videa na YouTube (výběr)

Baubles Bangles And Beads (Pepper Adams Quintet 1957)

Muezzin (Pepper Adams Quintet 1957)

Live in Montreal 1978

Bossanouveau

Prameny

Článek byl původně napsán pro autorův blog SWalker's web.