Jestliže chcete, aby vám nástroj dlouho vydržel a byl v co nejlepší kondici, musíte o něj pečovat. Dlouho mi trvalo, než jsem se naučil nástroj správně čistit a pečovat o něj, pokusím se všechny zkušenosti shrnout do následujících odstavců. Pokud máte svůj vlastní postup, klidně se o něj podělte do příspěvků pod článek!

Čištění a uchovávání plátků

Plátek je nejnamáhanější část nástroje. Ať už jste plátek před hraním namočili nebo ne, stejně při hraní zvlhnul. Proto nenechávám plátek vyschnout na hubičce neboť se při vysychání zvlní. Sundám ho a namísto něj nasadím suchý plátek, který zabrání deformaci ligatury při utažení na hubičce.

Plátek je potřeba zbavit co nejvíce vlkosti a pak jej teprve uložit do krabičky nebo pouzdra k tomu určenému tak, aby špička plátku byla pevně přitisknutá k rovné části a plátek se při vysychání nezvlnil.

Pokud si myslíte, že byste plátek jakýmkoli osušením poškodili, nechte ho jak je a uložte ho do pouzdra pro plátky, což si myslím, že není úplně ideální způsob. A proto po každém hraní plátek omýju pod tekoucí vodou a zbavím jej tak přebytečných slin, které působí na materiál plátku (cukrová třtina) dost agresivně. Přebytečnou vlhkost pak vymačkám protáhnutím mezi dvěma prsty (od paty po špičku) a plátek ještě následně dosuším otřením do vytěráku nebo papírového kapesníku.

Vandoren, Rico a mnoho dalších dodává plátky v kvalitních tvrdých plastových pouzdrech, která zaručují, že se plátek při vysychání nedeformuje. Jsou ovšem i výrobci jako Marca, Alexander a další, kteří plátky dodávají v nevyhovujících pouzdrech z tvrdého papíru. Za několik stokorun koupíte pouzdra na 2, 4 nebo i 10 plátků, do kterých přidáním pytlíků pohlcujících vlhkost zajistíte plátkům dostatečné uskladnění pro co nejdelší životnost.

Pokud byste chtěli plátky uchovávat opravdu profesionálně, pak se poohlédněte po speciálním pouzdru udržujícím stabilně optimální vlhkost plátků od Vandorenu, cena je ovšem několikanásobně vyšší.

Čištění a ochrana hubičky

Hubička je další velmi opotřebovávanou částí saxofonu a i po sebekratším hraní je plná vlhkosti a slin. POZOR! Při čištění hubičky je třeba postupovat opatrně, bez použití velké síly tak, aby nedošlo k žádnému poškození. Tvar a rozměry jednotlivých částí mají vliv na hru a výsledný tón celého nástroje.

Nejlepší je hubičku umít pod tekoucí vodou, tím ji zbavím hlavně slin, které působí agresivně, pak ji zvenku otřu vytěrákem či papírovým kapesníčkem a vnitřek nechám po okapání vyschnout bez dalšího vytírání. Popřípadě ji velmi jemně vysuším papírovým kapesníčkem nebo vytěrákem na eso (ale neprotahuji ho skrz, hrozí poškození!). I pro čištění hubičky existují speciální štětky, které by neměly hubičku poškodit, viz obrázky, ale nikdy jsem je nezkoušel.

Dost často se stává, že máte hubičku okousanou od horních zubů. Tomu lze zabránit gumovou nálepkou na hubičku. Prodávají se v různých tloušťkách, materiálech a barvách (obvykle černé a průhledné), v ceně okolo 50 korun. Zabráníte tak poničení hubičky a mělo by se vám po aplikaci nálepky hrát mnohem pohodlněji. Nálepka pohlcuje přebytečné vibrace hubice, které jsou někdy na zuby dost nepříjemné. Nálepku je možné kdykoli vyměnit za novou. Kolem nálepky se však daleko víc usazují nečistoty, které nejlépe vyčistíte měkkým kartáčkem.

Čištění nástroje

Po každé hře na vnitřních částech nástroje kondenzují vodní páry obsažené v dechu. Tuto vhkost je potřeba odstranit, aby saxofon nekorodoval, nedocházelo ke spuchření kožených podlepek a lepení jednotlivých klapek.

Jednou z možností je nástroj nečistit vůbec. Po hře z něj kondenzovanou vlhkost vylejete a necháte vyschnout v pouzdře. To je ta nejhorší varianta.

Další možností je saxofon vytírat. Na vytření saxofonu si můžete pořídit všelicos. Nejvíce dostupné jsou prachovky a vytěráky. Obojí má své výhody a nevýhody. Obojí má své pověry: prachovky prý zanechávají v saxofonu chlupy, vytěráky zas vlkost jen rozetřou. Je pravda, že obojí vytře pouze tělo nikoli však už klapky o ty je potřeba postarat se zvlášť.

Štětky se prodávají v několika variantách pro různé části nástroje. Dlouhé na dřevěné tyčce, pro vysušení těla nástroje. Dají se po vytření a vysušení zasunout do těla nástroje. Menší na kovovém drátě pro vysušení zvonu. A malé na kovovém drátě, pro vysušení esa. Se štětkami zkušenost nemám, když jsem vybíral čím budu saxofon čistit, tak jsem rovnou vybral vytěráky.

Vytěráky se vyrábějí též v několika variantách pro různé části nástroje. Jsou většinou vyráběné z jelenice. Velké pro vysušení těla nástroje opatřené provázkem a zašitým olůvkem pro pohodlné protažení nástrojem. Malé pro vysušení esa opatřené zesíleným provázkem. Pro čištění nástroje používám dva vytěráky, jeden na vytření těla saxofonu, druhý na eso.

Pokud po vytření saxofonu zůstávají mokré podlepky, vysuším je cigaretovým papírkem. Pokud se i přes veškerou péči klapky lepí, řešením je, potřít je křídou nebo opatrně navlhčit vodou a vysušit cigaretovým papírkem. Pro čištění podlepek existují i speciální papíry od výrobců saxofonů (Yamaha, Vandoren) nebo speciální vytěráky na podlepky (BG France).

Leštění nástroje

Leštit saxofon je možné utěrkou, na odmaštění je možné použít různé čistící prostředky. Pokud je saxofon pouze upatlaný otisky prstů od hraní, stačí jej vyleštit utěrkou z mikrovlákna, kterou koupíte v každé drogerii. Pokud je na některém místě špína větší a nelze odstranit mikrovláknem, je možné použít odmašťovadla (jar) nebo lihové čističe (alpa), ale s největší opatrností, aby nebyly zasažené podlepky. Na trhu je možné sehnat spousty přípravků a různých čistících utěrek a rukavic.

Pokud se jedná o nástroj lakovaný (nejběžnější úprava tzv. zlatolak), tak jej není potřeba čistit tak často. Mně se do toho obvykle chce tak 1x do měsíce, ale můžete klidně po každém hraní :-) . Pokud se jedná o postříbřený nebo poniklovaný saxofon, tak u těchto materiálů může agresivnější pot povrch lehčeji poškodit. V tomto případě je asi lepší otřít saxofon po každém hraní, aby povrchová úprava na ohmataných místech tolik netrpěla.

Péče o korek

Korek na esu slouží k doladění nástroje a ke správnému utěsnění přechodu mezi esem a hubičkou. Různí výrobci mají různé průměry hubiček v místě, kde se nasazují na eso. Pro dlouhou životnost korku je důležité po každém hraní sundat hubičku a nechat korek odpočinout. Když hubičku na korek nasazujete, tak pro lepší manipulaci je dobré korek potřít korkovým mazadlem.

Výrobci se předhánějí ve speciálních mazadlech, olejích a dalších formách mazacích látek za několik stokorun. Nejlépe se mi však osvědčil lůj na rty, který v malém či velkém balení koupíte v každé větší drogerii za pár korun. Korek je dobré namazat i tehdy, pokud na saxofon dlouho nehrajete, protože vysychá a ztrací pružnost, prodloužíte tak jeho životnost. Výměnu korku vám provede každý opravář saxofonů, výměna vyjde řádově ve stokorunách.

Mazání saxofonu

Někdy je problém se spojem pro nasazení esa na tělo saxofonu. Pak pomůže, tu část esa, kterou zasunujete do těla, namazat mazadlem na korek nebo obyčejným jelením lojem. Eso se bude zasouvat i vysouvat snadněji a stejně tak manimulace s ním, při nalézání optimální polohy bude jednodušší.

S mazáním ostatních částí saxofonu jako jsou klapky a osičky zkušenost nemám. Určitě si můžete zakoupit olej na mazání saxofonu a nástroj si sami namazat, ale tuhle práci bych raději přenechal zkušenému opraváři při nějaké pravidelné prohlídce nebo v případě, že je s mechanikou nějaký problém.

Slovníček

  • štětka na čištění saxofonu: pad saver
  • štětka na čištění hubičky: mouthpiece saver
  • vytěrák na číštění saxofonu: pull through swab
  • ochranná nálepka na hubičku: mouthpiece patch, mouthpiece cushions
  • mazadlo na korek: cork grease
  • vytěrák na vysoušení podlepek klapek: pad dryers
  • papír na vysoušení podlepek klapek: powder paper, drying papers
  • pouzdro na plátky: reed case, protect reed case, reed guard