Saxík

3. 5. 2009 - aktualizováno: Reportáž z Workshopu, fotografie, video z prezentace Musik Fišera.

Celý dlouhý rok jsem se na tuhle akci těšil jak malý kluk. Vidět tolik saxofonistů pohromadě je prostě výborná zkušenost a možnost se něco naučit a to nejen od lektorů, kterým bych chtěl poděkovat, ale i od spoluhráčů. Pokusím se v krátkém povídání zrekonstruovat ty dva dny nabité intenzivním hraním a organizací. Doufám, že ty, jež na Workshopu ještě nebyli, přesvědčím, že by měli přijet příště.

Radek všechno pilně psal na tabuli.	Jack a Ciza pilně naslouchali .

* kliknutím na kteroukoli náhledovou fotografii v článku, se zobrazí detailnější fotografie

Pátek: Bloudění

Původní plán, který jsem měl rozmyšlený byl, že Spony s SWalkerem dorazí od Brna dřív něž všichni ostatní, kteří se měli ubytovat na Klamovce a tak se tam akorát sejdeme, když mne cestou okolo naberou. Plán to byl pěkný, časové rezervy byly i na zácpy, ale to by nesměli Spony s SWalkerem bloudit. Nezbylo mi tedy, než se po hodině čekání na ně, vydat na Klamovku sám, protože tam už delší dobu čekali Irena, Josef a Milan.

Poté co jsem dorazil a čekající ubytoval, tak postupně přicházeli další. Nejprve dorazil Honza F. a po delší době i zbloudilí nešťastníci Spony a SWalker, kterým pomohla při navigaci Iva, moje manželka.
No a vzhledem k tomu, že už bylo dost pozdě, rozhodli jsme se, že zaplujem do nejbližší hospody. Útočištěm se nám stala hospoda U Zvonu, kde jsme úspěšně uhasili žízeň a zabrali se do debat nejen saxofonových. Poslední, kdo dorazil byl Honza Z., který se k nám přidal ne přiliš dlouho předtím, než nás z hospody vyhodili. Usoudili jsme, že je čas jít spát, abysme zvládli náročnou sobotu a rozešli se domů.

Dušan při improvizaci s Honzou F.	Jackovy ksichtíky .

Sobota: Tisíc a jeden saxofon

V sobotu ráno jsme s Ivou a SWalkerem dorazili už v 8 a čekali před Spektrem, protože paní vrátná ne a ne dorazit. Další dorazil Robert Mitrega a po něm paní vrátná. A tak jsme až v půl 9. vylepovali navigaci pro účastníky Workshopu, kteří se pomalu trousili.

Sešlo se cca 19 účastníků, někteří dorazili po začátku, ale to vůbec nevadilo, rychle se přidali, takže nás nakonec byl plný počet, tj. 21 lidí. Proběhlo přivítání, rozdělili jsme se do skupinek a šli k lektorům.

Moje skupina B byla první u Radka Zapadla, kde jsme řešili co posloucháme, jak swingujeme. Hráli jsme různé rytmické zápisy z not a zkoušeli je správně swingovat. Sami jsme si je vymýšleli a tak došlo i na různé záludnosti a občas bylo těžké i takt zahrát, natož ho správně swingovat.

Zleva: Cacorka, Buwol, Honza Z., Ševa.	Honza Z. (únava nebo soustředění? ).

Necelé 2 hodiny utekly jako voda a na nás se už těšil Dušan, který se s námi chystal improvizovat na styly jako reggae, ska atp. Improvizovali jsme na kvintakordy a stupnice s málo křížky nebo béčky, protože důležité nebylo ani tak zahrát složité sólo, ale chytit správný feeling do stylu hudby.

Vzhledem k tomu, že Robert měl večer vystoupení a nemohl už odpolední hodiny odučit, s čímž jsme dopředu počítali, tak se dvě skupiny, které měly být původně u něj rozdělily. Tím pádem jsem u Dušana zůstal spolu se skupinou C. Řešili jsme nasazování, rychlost a slabiky na které se dá nasazovat. Swingování a nějakou jednoduchou improvizaci.

Po Dušanovi přišel na řadu Pavel, který si dal za úkol naučit nás základy. Je až s podivem, kolik saxofonistů je neumí a snaží se budovat složitě další věci na špatných základech. Probrali jsme na začátek dýchání, pokračovali nátiskem a procvičováním praktických metod, jak nátisk a tón zlepšovat a nakonec nám Pavel ukázal nějaké vychytávky, kdy jsme například řešili rozdíl mezi flutter tongue a growlem nebo všechny tři druhy vibrata (čelistí, bránicí nebo jazykem).

Zapovídali jsme se až tak moc, že mezitím už probíhala přednáška Honzy Kubra, který přijel spolu s paní Fišerovou prezentovat nástroje a nabídnout příslušenství. Přednáška byla velmi zajímavá pro všechny, protože Honza vyprávěl o opravě saxofonu, ale nejen vyprávěl, ale i rovnou ukazoval prakticky co všechno provádí při opravě, na jednom rozebraném nástroji. Když skončil, ozvalo se pár dotazů a pak už si všichni zkoušeli vystavené nástroje, hubičky a další příslušenství.

Honza Kubr z Musik Fišera přednáší o opravě saxofonů.	Nástroje nutné pro opravu nástrojů a rozložený saxofon.

Po rychlém sbalení jsme se kolem 20. hodiny přesunuli do Podsklepena užít si Jam Session. Po rozpačitém začátku se rozjela improvizace těch odvážnějších na podklad jednoho z Aebersoldu a když se po nějaké době podklad omrzel, vystřídala ho akordická progrese ze sequenceru. Myslím, že jsme si užili Jam Session výborně a ač jsem byli už poměrně unavení skončili jsme spolu s 22 hodinou s hraním a vydali se na večeři a pokec do hospody. Do postele jsem se tak dostal až po půnoci, ale s pocitem, že jsem si ten náročný den opravdu užil.

Po Honzově přednášce si všichni mohli vyzkoušet saxofony Jason a Borgani.	Dušanova kolegyně z bandu zkouší vintage soprán Jason.

Neděle: Opakování je matka moudrosti

Říká se, že opakování je matka moudrosti a taky když Pavel navrhl, abysme se všichni po hodině prostřídali ještě jednou u všech lektorů, tak jsme nebyli proti a velmi rychle jsme upravili rozvrh tak, abychom se všichni všude vystřídali.

Dle původního rozvrhu nás měl čekat Radek, původně sice na dvě hodiny, nyní jen na jednu. To vůbec nevadilo, protože i během té jediné hodiny jsme stihli stáhnout (odposlouchat a zahrát) téměř celé sólo Garryho Mulligana ze skladby In A Mello Tone z alba Gerry Mulligan Meets Ben Webster, což byla výborná praxe v poslouchání a interpretování. Navíc tím, že si postupně všichni zkoušeli nějakou část zahrát jsme se navzájem učili lépe poslouchat a když tak si poradit nebo se opravit.

Pohoda na Jam Session, zleva: Sozsoz, Dejan, Tawyelang, vzadu: Serbik.	Lektoři Jam Session jen poslouchali, zleva: Pavel, Radek, Dušan.

Druhý v pořadí, kdo nás očekával byl Robert. U něj bylo v plánu se něco přiučit z frázování a artikulace v latině a nejlépe si to prakticky procvičit na skladbě Guataca City od Paquito D’Rivery. Zároveň jsme si v sólové části skladby vyzkoušeli improvizaci dle 1. dílu školy od Jerryho Bergonzi. Myslím, že mnohým to otevřelo obzory, jak jednoduše se dá začít s improvizací bez náročné znalosti teorie s pouhým procvičováním vzorů a jejich obměn.

Hodina utekla jako voda a my se přesunuli k Dušanovi, kde jsme zkoušeli analyzovat akordy, abychom dle nich mohli začít improvizovat. Speciální důraz byl kladený na pořadí a způsob interpretace, což znamená, když jsou určité akordy umístěné po sobě, co je možné hrát za tóny a který se vyvarovat (např. progrese C - Gm - F - Gsus7 - zatímco v Cdur a Gsus7 akordu je nota h, v Gm a F je nota b, tj. je dobré je vynechat nebo hrát jen opatrně, viz někdy příště jako článek ). Speciálně jsme probírali dominantní jádro (tj. např. progrese C - Dm7 - G7, tzv. II - V nebo 2 - 5 - 1 pattern, viz někdy příště jako článek ). Bylo to celkem náročné na pozornost a nějaké ty teoretické znalosti.

Havro improvizuje.	Max (nejmladší účastník) improvizuje.

Mysleli jsme si, že si odpočineme u Pavla, ale ouha. Pavel se rozhodl ještě jednou zopakovat základy a vyřešit náš nátisk, nasazování a dechovou výdrž. Zároveň sledoval práci s bránicí a nátiskem. Každého nechal něco zahrát, obešel a individuálně mu řekl připomínky. Opravil, co se opravit dalo a donutil nás, si znovu vyzkoušet zahrát, abysme si všchno zapamatovali správně a bez naučených nešvarů. Nakonec se věnoval nasazení plátku na hubičku, úpravě plátku a dalším drobnostem, které se hodí vědět.

Jakmile všichni skončili, a že se jim nechtělo a někteří by nejraději pokračovali, tak jsme se sešli všichni v jedné z učeben. Každého účastníka jsem obdaroval certifikátem a nažehlovacím obtiskem s logem Saxíku a nápisem o absolvování 2. Saxíkového Workshopu a kdo potřeboval se zbalil, rozloučil a odjel.

Robert vysvětluje, jak se hraje latina.	A Dejan se pokouší hrát připravenou skladbu od Paquito D’Rivery.

Ti kdo zůstali, se vrhli na zkoušení saxofonů a hubiček, které už ráno dovezl pan Kinkal. K dispozici bylo velké množství nástrojů Schagerl, mně speciálně zaujaly soprány, které jsem postupně vyzkoušel všechny. Chvílemi jsme se s Matylldou přetahovali o jeden zvlášť výborný kousek, zahnutý, postříbřený. Nakonec zvítězila Matyllda, která si ho nejspíš koupila. Mezitím co jsme zkoušeli soprány a diskutovali, nasadil si SWalker postupně na eso snad všechny hubičky od Otto Linka a Bariho, chtěl vyzkoušet různé odklony a výrobce, ale stejně mu nakonec učaroval nejvíc Link. Konečně pochopil, že nemá smysl se trápit s hubičkou od Amati a chce to do pořádné hubičky opravdu investovat, protože investice se vrátí ve snažším ozvu, lepší ovladatelnosti a i pěknějším tónu. Prostě kvalitní hubička dělá nástroj, co si budem povídat.

No a jelikož bylo kolem 16 hodiny, pomalu jsme se ti kdo zbyli sbalili. Pomohli jsme sbalit Schagerly panu Kinkalovi a po velikém loučení účastníků, kteří mířili do Brna, jsme se vypravili směr domovy. Plni dojmů a velkolepých plánů na cvičení, ale s myšlenkou (tedy alespoň já) si alespoň na chvíli od saxofonu opočinout a úžít si toho “saxofonového ticha” kolem .

Tawyelang hraje taky latinu u Roberta.	Stejně jako Sozsoz hraje též latinu.

Video z prezentace Musik Fišera

Jak být ještě lepší…

Myslím, že se 2. Saxíkový workshop vydařil, byl dokonce lepší než ten 1., alespoň já z něj mám ten pocit. A dovolím si tvrdit, že jsme položili základy tradice, která jak doufám bude pokračovat.

Vím, že se nám většina věcí povedla a problémy, které se ukázaly, jsme vyřešili s elegancí sobě vlastní. Stejně tak jsem si vědom několika slabých míst v organizaci, které se pokusíme v příštím roce zlepšit. Abychom cokoli nepřehlédli, prosím účastníky workshopu, ať se k průběhu celé akce vyjádří, zajímají nás detaily, které se vám nelíbily, co se nám nevedlo, klidně se nebojte kritizovat, protože jen tak se můžeme zlepšit.

Děkujeme paní Fišerové, Honzovi Kubrovi a panu Kinkalovi za prezentace firem Musik Fišera a Arnold Kinkal - Brass Studio Prague.