Díky moc Havrovi, že článek trpělivě přečetl a upravil, co jsem napsal a díky tomu jsem mohl článek publikovat!

Milí čtenáři saxiku! Jistě již všichni netrpělivě čekáte na zážitky a dojmy z 1. pražského workshopu, ať už jste se jej zúčastnili nebo ne. Plán srazu byl nemalý, půlroční přípravy obrovské a lektoři téměř světoví. Ti jež jsme oslovili nakonec přijeli, za což jim zpětně ještě jednou děkujeme. Nebudu vás tedy již déle napínat a pustím se do krátkého vyprávění. Tak tedy, čtěte pozorně.

Nekulturní pátek

Sraz začal nanečisto vlastně již v pátek, kdy se do Prahy začali sjíždět první účastníci saxofonového workshopu. Jmenovitě to byl Yello, Havro, SWalker, já a později jsme ještě přibrali Ayersu. Víc hlav víc ví a plánů na večer bylo tedy najednou spoustu. Původně se pouhý potlach v hospodě měl zvrtnout v návštěvu klubu u Staré Paní, kde hrál zrovna Pivec Quartet s lektorem Jakubem Doležalem na saxofon (jak jsem se měl možnost později od Kuby dozvědět, on sám tam nehrál). Z návštevy koncertu nakonec sešlo, neboť byl beznadějně vyprodán. To nám přišel sdělit Mealtiner, 6. v pořadí, kdo se k nám připojil. No nebudu to dále rozvádět, Yello mi odpustí a já se příště polepším, ani na podruhé se kultura nekonala a tak jsme skončili ve vinohradské hospodě s názvem Ztráty a Nálezy. Posléze se k nám připojil Monty s Atreadisem a nakonec dorazil i Buwol. No co si budeme povídat, večer to byl divoký, ale zábava má končit v nejlepším a tak jsme to před půlnocí zabalili. Bylo potřeba ještě týž večer a v sobotu ráno doladit posledních pár maličkostí a dochystat si vše potřebné.

Swalker se pilně připravoval. Atreadis už se rozehrával.

Sobota, saxofon kam se podíváš

Ráno jsme s Havrem do nově zrekonstruované budovy karlínského spektra dorazili jako první. Po krátkém rozkoukání jsme zamířili rovnou na půdu, kde se po oba dny celý workshop konal. Zanedlouho po nás se objevil první lektor a zároveň i spolupořadatel, Dušan Čech. Letmé přivítání a pak už se přípravy mohly rozjet naplno. Vybalovaly se nástroje, stavěly stojany, někdo začal hrát a třebo Yello s SWalkerem bloudili po nouzovém schodišti, kde jsem je nejdřív uvěznil a následně i vysvobozoval. No prostě šrumec. Uprostřed všeho toho shonu, lepení rozvrhů na dveře, ukazatelů směru a stěhování věcí Honzy Kubra, se proti mně u výtahu objevil druhý lektor v pořadí, Rosťa Fraš. Neméně podobně jsem se potkal s Ondřejem Štveráčkem, pro změnu ale uprostřed dveří do jedné z učeben. No a když už jsme u těch lektorů, posledním objevivším se, byl Kuba Doležal, který na mne skoro vybafl z výtahu. Příště už to udělá doslova :-) .

Po úvodním proslovu organizátorů a krátkém přivítaní všech lektorů s účastníky saxofonového workshopu, mohla začít plánovaná výuka. Čtyři lektoři, čtyři skupiny a čtyři třídy. Každá lekce je na 90 minut tak, že se všichni u jednoho lektora stihnem vytřídat právě jedenkrát. Teď zkusím popsat ze svého pohledu vše, co jsem se po celý víkend naučil. Byl jsem v nejslabší skupině D.

Yello a Tinamar. Kuba hraje blues.

Prvně jsem šel k Dušanovi. Po krátkém rozehrání a naladění se jsme začali zkoušet různé typy nasazování – rovné, swingové atd. Matylldě se podařilo alespoň trošku odstranit klarinetový nátisk a už jsme se přesouvali dál, 90 minut uteklo jako voda. Štvery si na nás přichystal improvizaci na podklad z Aebersolda (42. díl – Blues In All Keys), hráli jsme na podklad v Bb (ladění v C) a zkoušeli improvizovat v různých stupnicích – G blues stupnice, G pentatonika, G7 dominantní septakord (pro ladění v Eb) a C blues stupnice, C pentatonika, C7 dominantní septakord (pro ladění v Bb). Na závěr jsme zkoušeli improvizovat jak ve složitějších variacích (skip-step technika), tak i v bebopových stupnicích. Příjemně znaveni jsme se přesunuli k našemu třetímu lektorovi v pořadí, Rosťovi. Ten nám dal přednášku ve které to vzal vše od začátku, tedy od dýchání, postoje, cvičení na hubičku, eso, až po dlouhé tóny. Pak už jsme pokračovali teorií bluesové 12 a módů starých církevních stupnic. Jestli jsme se u Dušana probrali a Ondřej nás jen z poloviny utahal (v dobrém slova smyslu), tak Rosťa nás už zcela dorazil :-) . Chvíle odpočinku přišla u Kuby, který si pro nás připravil spíš poslechovější hodinu – na různých ukázkách a nám vysvětloval improvizaci na dané téma či motiv. Pak ale následoval domácí úkol, jehož řešení bylo obzvlášť pro některé zapeklitý oříšek.

Nejmladší účastnice kurzu Lenka. Rosťa Fraš v akci

Sobotní program byl skutečně nabitý a celý večer uzavíral blok tří teoretických přednášek. V té první nám Dušan výborně vysvětlil čtení složitějších akordických značek (můžete se těšit, domluvil jsem s ním seriál na pokračování, kde by měl všechno co přednášel sepsat od nejjednoduššího až po složitější, takže komu to uteklo nebo nebyl na sraze, tak se brzo dočká!), pak přišel Rosťa a na bluesové 12 nám ukázal, že i pauza je důležitá část hudebního sdělení a jak cvičit na chvíli nebýt slyšet. Celé to završil Jakub vyprávěním na téma hudba v rocku a popu, kdy nám pouštěl ukázky a demonstroval na nich, jak může hra na saxofon v takových žánrech vypadat.(1. ukázka – Gill Evans plays Jimi Hendrix, na sax David Sanborn, 2. ukázka – Paul Simon z alba Unplugged, na sax. Michael Brecker, 3. Steely Dan na sax. Wayne Shorter) I tak byla hudba pestrá a žánry rozmanité, našli se i tací, kteří raději odešli na záchod. Dá se to ale pochopit, je nás asi víc kdo Kennyho G nerad, co? Toť vše ze sobotního programu organizovaného, volný program se pak přesunul do hospody u Černé Kočky a pokračoval až do půl třetí do rána. Zalehli jsme s Havrem po nočním přeludu s revizorem asi o půl čtvrté ráno ráno.

Havro hrající a Vojta poslouchající. Monty s Matylldou při poslechu na hodině u Kuby.

Neděle, improvizace kolem dokola

Oč bylo krásnější usínání, o to krušnější bylo ráno vstávání. Úpřimně řečeno, někomu ani studená sprcha a litřík kávy nestačil k tomu, aby se vzpružil a zbavil únavy, nastřádané za poslední dva dny. Nedělní ráno jsme proto zahájili s mírným zpožděním, skvělou a do detailu připravenou přednáškou Pavla Šrkny, účinkujícího v Bohemia Sax Quartetu. Vše výborně podal a navíc nezůstalo jen u klasické saxofonové hudby. Rozebrali jsme společně problematiku hry na saxofon do detailu, včetně speciálních technik a efektů. Veškeré povídání bylo doplněno o hrané ukázky a např. Yakety Sax s použitím flutter tongue nebo ukázka slapové techniky společně s Dušanem, byly nezapomenutelné. Závěrem nám Pavel pustil pár ukázek klasiky hrané na saxofon a nechyběl i jeden odstrašující příklad. Pak už jen rozloučení a my jsem se rozprchli do dalších hodin.

A tady nastala první změna v rozvrhu, která zapříčinila celodenní improvizaci s rozvrhem druhého dne workshopu, až do samotného večera. První lekce pro mne začala dost netradičně. U Štveryho se nás najednou objevilo osm a na programu nebylo nic jednoduššího, než improvizovat do pomalejší verze skladby Impression, kterou bravurně hrával John Coltrane. Na řadu tedy opět přišel Aebersold, (28. díl – John Coltrane). Upřímně řečeno, včerejší improvizace byla v porovnání s tímhle procházka růžovým sadem. Protentokrát jsme zkoušeli na střídačku hrát různé pentatoniky a hexatoniky, cílem bylo přiblížit modální způsob hraní. Někteří z nás, a já jsem bohužel mezi nimi, se tím prokousávali jen stěží. Každopádně, nakonec nás Ondřej odměnil úžasným sólem do kterého přetavil kombinaci všech probraných stupnic. Na jeho Mark VI to byla pastva nejenom pro uši.

Pan učitel Štveráček :-) . A jeho pozorní žáci.

Následující hodina probíhala u Kuby, kde jsme nejprve poslouchali ukázku z bluesové dílny, v hlavní roli sólo na saxofon. Poté už jsme využili náš domácí úkol, jehož cílem bylo vymyslet vlastní bluesový riff a na který si Kuba samozřejmě vzpomněl. Vtip ale spočíval v tom, že jsme zkoušeli hrát blues v souhře s ostatními. Jeden z nás hrál rychle vymyšlenou basovou linku, další do toho měli za úkol hrát tercie a septimy od základního tónu, poslední z nás zkoušel improvizovat. Nejprve ale musel ropoznat, v jakéžeto stupnici má vlastně hrát. Ať už dle basové linky nebo podle toho, co hráli ostatní. No užili jsme si s tím náramně, ale zase víme o trošku víc. Třeba až se z nás někteří ocitnou v kapele, budem zas o trošku blíž poznání co hrát do libovolného podkladu.

Tím, že Štvery odjel hrát na koncert bigbandu Gustava Broma do Brna, vznikl po obědě trošku zmatek. Někteří z nás se vrátili k lektorům u kterých už byli tudíž jsme Kubu neopustili a pokračovali ještě u něj. Vyrovnal se s tím zcela jednoduše, a my začali tam, kde před obědem skončili. Hráli jsme komplet bluesovou dvanáctku, včetně doprovodu. Kombinace tří altek a dvou tenorů, kde vždy tři hráli doprovod a zbylí dva improvizovali jednoduché bluesové sóla, byla skvělá. Takhle jsme se zdrželi střídat pořád dokolečka až jsme po hodině a půl padli vyčerpáním a pokračovali. Následovala poslední hodina u Dušana. Nejdřív každý zopakoval, co se v předchozích hodinách dozvěděl a poté jsme se věnovali stupnici A moll. Postupně jsme probrali všechny tóny a řekli si, kdy lze který v sóle využít a v případě některých průchozích tónů i v kombinaci s kterými je hrát. Na úplný závěr přišla naše střídavá improvizace na této stupnici.

Dušan s Buwolem družně konverzující… …a Melty lehce tápající.

Konec workshopu i samotného srazu byl velmi prostý a krátký. Poté co jsme všem poděkovali, jak studentům, tak i lektorům, dostali všichni účastníci památeční certifikát vlastnoručně podepsaný lektory a namísto plánované Jam Session v Podsklepenu, jsme se unaveni rozjeli domů.

Co říci na úplný závěr. Doufám, že jsem na nic podstatného nezapomněl a že jste si celý víkend užili stejně dobře, jako já. Získal jsem a oživil si spoustu informací nejen o samotném nástroji, ale taky o sólové improvizaci, jazzové hudbě a význmu různých akordových značek i způsobu jejich zápisu. A teď už bych nechal prostor vám účastníkům. Neostýchejte se a zkuste napsat krátký komentář s vašimi vlastními postřehy, náměty a tipy, co do budoucna vylepšit nebo přidat. Snad se vám saxofonový workshop líbíl natolik, že bychom jej mohli příští rok v podobný čas zopakovat :-) .