Materiál, číslování a značka plátku
Materiál plátku
Plátek se nedá vyrobit jen tak z něčeho. Jediným materiálem s potřebnou pružností, odolností a dalšími vlastnostmi byla po staletí stébla některých odrůd třtiny rostoucí v oblasti Var v jižní Francii, odkud se ji výrobci plátků se střídavými úspěchy pokoušeli vyvézt a pěstovat v jiných krajích. Jako všechno, co roste v přírodě, má třtina – a tedy i plátky z ní vyrobené – své vrtochy, dobré a špatné roky, nepravidelnosti ve struktuře, skryté vady… Navzdory tomu zůstává i nadále pro výrobu plátků nejpoužívanějším materiálem. Vandoren, Rico, Alexander, Glotin, Marca, Amati – všechny tyto společnosti používají k výrobě plátků třtinu.
Ve snaze o zlepšení vlastností přírodních plátků, zejména jejich trvanlivosti, zkoušejí výrobci potahovat dřevo plátku různými hmotami – do této skupiny patří např. plátky Plasticover.
Teprve v posledních desetiletích se začíná úspěšněji plnit sen mnoha saxofonistů – plátky, které hrají jeden jako druhý, bez máčení, za každého počasí a vydrží věčnost. Po dlouholetém úsilí se některým výrobcům daří produkovat plátky z plastické hmoty, které napodobují strukturu a vlastnosti přírodního materiálu do té míry, že hraní na takový plátek není utrpením :-) Barva zvuku umělohmotných plátků je však stále obecně považována pro některé hudební styly za příliš ostrou a málo přizpůsobivou. Další nevýhodou je jejich cena, ne vždy dostatečně vyvážená prodlouženou životností. K populárním druhům plastových plátků patří například Fibracell, Bari, Légère.
Číslování plátků
U různých značek plátků se používá různé označení tvrdosti. Nejčastěji se setkáme se stupnicí od 1 (nejměkčí) do 5 (nejtvrdší) s rozlišením 0,5 (tedy 1, 1½, 2, 2½…), plátky Rico Select Jazz jsou číslovány po třetinách (od každého čísla existují verze Soft, Medium a Hard, tedy například 2S, 2M, 2H, 3S…), u plátků La Voz je tvrdost označována pouze písmeny – S (Soft), MS (Medium Soft), M (Medium), MH (Medium Hard) a H (Hard). Pozor – číslování tvrdosti u různých druhů plátků není zaměnitelné; hrajete-li například na plátky Vandoren Classique (modrá krabička) a chcete vyzkoušet značku Rico Royal, rozhodně si kupte o půl čísla vyšší tvrdost, než jste zvyklí u Vandorenů, tedy např. Rico Royal 3 místo Vandoren Classique 2½.
Volba tvrdosti plátků vychází z mnoha faktorů. Jedním ze základních je typ hubičky – čím otevřenější hubička, tj. vzdálenost mezi špičkou plátku a špičkou hubičky, tím měkčí plátek! Několikrát v životě jsem se setkal s opačným tvrzením, a to i u lidí, kteří učili na základních uměleckých školách – pozor, bohapustý blud! :-) Důležitou roli hraje samozřejmě vývoj nátisku u každého jednotlivce, ale také požadavky na zvuk a pohodlí při hře. Se vzrůstající tvrdostí plátků zvuk ztrácí nepříjemně bzučivý charakter a nabývá na sytosti (přirozeně jen tehdy, pokud danou tvrdost bezpečně zvládáte), saxofon se snáze ozývá ve vysokých a extrémně vysokých polohách, náročnější je naopak dolní konec rozsahu a hraní subtónem. Rozhodující je váš vkus a pocit ze hry – někdo zůstává celý život „na dvojkách“ a je dokonale spokojen, někdo má pocit, že kdo hraje na tvrdší plátky, je větší chlap :-)
Značka plátků
Každá značka plátků má své specifické vlastnosti, ať už je to použitý materiál, délka a tvar seříznutí, to, zda je na plátku ponechána kůra v celé neseříznuté části (označení „unfiled“; zpravidla hutnější, temnější zvuk) nebo zda je odstraněn i úzký proužek kůry za seříznutou částí (označení „filed“ nebo „French cut“; jasnější tón, obvykle snazší ozev)… Kombinace plátku a hubičky je tím, co kromě vašeho způsobu hry nejvíce ovlivňuje barvu tónu, snadnost nebo obtížnost, s jakou se tóny ozývají, možnosti dynamických změn apod., proto se rozhodně vyplatí nepodcenit volbu značky, na kterou budete hrát.
Každý saxofonista má trochu jinak tvarované rty, čelisti, dýchací cesty, trochu jiný nátisk, jiné požadavky na zvuk, takže zvolíte-li značku plátků jen na základě doporučení jiného saxofonisty, můžete si výrazně zkomplikovat hledání vlastního zvuku i samotnou hru na saxofon. Ačkoli výrobci u jednotlivých druhů plátků udávají zhruba oblast použití (například plátky Vandoren Classique, Hemke, Grand Concert Select, Alexander Superial jsou označovány jako „klasické“, plátky Vandoren Java, V16, ZZ, Rico Select Jazz, La Voz jako „jazzové“), můžete klidně zjistit, že vaší představě o jazzovém zvuku nejlépe vyhovují „modré Vandoreny“ nebo že vám klasika zní dobře na La Vozy.
Vyzkoušejte zkrátka všechno, co potkáte, a rozhodněte se sami. Chcete-li si být absolutně jistí, která ze dvou značek plátků vám v daném stadiu vašeho hráčského vývoje vyhovuje lépe, porovnávejte dva nebo raději více dobře vybraných a stejně dlouho hraných plátků od každé značky, nejlépe z různých zásilek nebo alespoň z různých krabiček (budete tak méně ovlivněni často výraznými rozdíly mezi jednotlivými kusy téže značky). Hrajete-li na více saxofonů, není pravda, že vám nutně musí vyhovovat stejný druh plátků např. na altku i na tenora. Experimentujte!
1 Comment
Materiál plátku – výše zmiňovaná třtina se ve skutečnosti jmenuje Arundo donax (prof. Kratochvíl po nás na konzervatoři tento přesný název vyžadoval). Jinak se pamětníci shodují, že výborné plátky Vandoren byly ty ve fialových pouzdrech. Někdy v polovině 80-tých let jim ale vyhořely sklady, a jakmile se obnovila výroba, tak nové plátky dostaly již nám všem dobře známá průhledná pouzdra.
Protože se firmy zabývající se výrobou plátku musí chovat tržně, tak se snaží plátky produkovat ve velkém množství. Toho lze dosáhnout (kromě osetí větší plochy) hlavně umělým přihnojováním Arunda, které potom rychleji roste (dřív má potřebnou délku, takže se dřív může zpracovat). Jenže přihnojování má za následek, že dřevo sice roste rychleji, ale přibývá taková ta „prázdná dužina“ v plátku, která „nehraje“. To, co je důležité, je právě hustota vláken probíhající od paty ke špičce plátku. Čím víc vláken = tím (potenciálně) lepší naděje na kvalitu plátku (hlavně barva, resp. zvuk).
Takže z mé zkušenosti – je-li v obchodě možnost, tak vybírejte plátky s hustými vlákny a s co nejmenšími „hluchými“ místy.
Tolik zatím k materiálu, v tuto chvíli se loučím, zdravím všechny saxofonist(k)y a pokračování příště.