Komentáře k příspěvku: Durová pentatonika http://www.saxik.com/durova-pentatonika/ Vše, co jste kdy chtěli vědět o saxofonu… Wed, 01 Sep 2010 21:01:32 +0000 hourly 1 http://wordpress.org/?v=3.0 Od: eltaj http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-365 eltaj Thu, 09 Oct 2008 17:48:35 +0000 http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-365

To je mi jasný – reaguju na tenhle odstavec: Zaměřme se nyní na bluesovou sekvenci v souvislosti s naši céčkovou pentatonikou (připomínám, že obsahuje tóny C, D, E, G, A). S akordem C, který tvoří tóny C, E, G, vychází logicky naprosto bez problémů. S akordem F (tóny F, A, C) vychází taktéž bezproblémově… obchází disonantní tóny i základní tón akordu, tón F

 To je mi jasný – reaguju na tenhle odstavec: Zaměřme se nyní na bluesovou sekvenci v souvislosti s naši céčkovou pentatonikou (připomínám, že obsahuje tóny C, D, E, G, A). S akordem C, který tvoří tóny C, E, G, vychází logicky naprosto bez problémů. S akordem F (tóny F, A, C) vychází taktéž bezproblémově… obchází disonantní tóny i základní tón akordu, tón F

]]> Od: siris http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-364 siris Thu, 09 Oct 2008 12:45:13 +0000 http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-364

No a proč chceš na podklad v F dur (F – A – C) hrát C dur pentatoniku (C – D – E – G – A – C), proč nehraješ tedy F dur pentatoniku (F – G – A – C – D – F).

Pro dur stupnici jsou 4. (pro C dur tón F) a 7. (pro C dur tón H) stupeň citlivé tóny, které působí disonantně a musel bys je rozvést (přes nějaký sousední tón), viz tady http://www.saxik.com/durove-pentatonicke-stupnice/ odstaveček o Odvození durové pentatonické stupnice, proto ti to nesedí/neladí.

 No a proč chceš na podklad v F dur (F – A – C) hrát C dur pentatoniku (C – D – E – G – A – C), proč nehraješ tedy F dur pentatoniku (F – G – A – C – D – F).

Pro dur stupnici jsou 4. (pro C dur tón F) a 7. (pro C dur tón H) stupeň citlivé tóny, které působí disonantně a musel bys je rozvést (přes nějaký sousední tón), viz tady http://www.saxik.com/durove-pentatonicke-stupnice/ odstaveček o Odvození durové pentatonické stupnice, proto ti to nesedí/neladí.

]]> Od: eltaj http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-363 eltaj Wed, 08 Oct 2008 09:29:40 +0000 http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-363

ahoj,
vše co je zde popsané jsem implementoval na kytaru a nejsem si jist jestli můžu s pentanikou v C dur "solovat" na akord F dur – Pent. stupnice C dur obsahuje tón E, který neladí s F. Můžete mi to popřípadě vysvetlit

 ahoj,
vše co je zde popsané jsem implementoval na kytaru a nejsem si jist jestli můžu s pentanikou v C dur „solovat“ na akord F dur – Pent. stupnice C dur obsahuje tón E, který neladí s F. Můžete mi to popřípadě vysvetlit

]]> Od: Yello http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-307 Yello Wed, 14 May 2008 11:38:11 +0000 http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-307

Parádní historické okénko, konečně v tom mám jasno. Dík!

 Parádní historické okénko, konečně v tom mám jasno. Dík!

]]> Od: Cycloc http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-306 Cycloc Sat, 03 May 2008 23:54:31 +0000 http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-306

Článek z časopisu Vesmír by si zasloužil trochu doplnit, pokud ne přímo opravit:

Už od starověkého Řecka se používali pro tóny slovní názvy, ještě to nebyly litery, protože řecká abeceda nebyla tak početná a učenci názvy často obměňovali. Až v Byzantské říši přišly názvy z řecké abecedy pro prvních 7 tónů. Latinskou nomenklaturu prosazoval a zavedl A. M. Boethicus (480 – 524. Prováděl pokusy na monochordu a různé délky strun označoval latinskými velkými písmeny.
Později mnich kláštera sv. Havla, skladatel a teoretik Notker Balbulus (840 – 912) používal latinku pro názvy tónů. Latinka se však objevuje již od 10.století.
A B C D E F G
Písmena však představovala jiné tónové výšky než dneska. Balbulovo "A" se rovnalo našemu dnešnímu "C". atd. Původně začínala oktáva tónem "A" (pod vlivem řecké abecedy), ale jak se více rozšiřovaly varhany, na čas se od tohoto opustilo a oktáva začínala buď "F" nebo "G". Vyskytla se i jiná dělení ale v 16. stol. se již objevil dosud známý a trvající systém děleni.

A jak vznikly dva různé názvy jednoho tónu?
Durová stupnice nelze vytvořit bez tritónu t.j intervalu tří celých tónu. (f-h nebo h-f) Tento disonantní interval vyvolával v posluchačích silný pocit nelibosti. Hudebníci se mu vyhýbali jako tak zvanému „diabolus in musica“ a obcházeli ho, nebo NAHRAZOVALI dle potřeby pomocným půltónem. Tomuto tonu se proti všem předpokladům nedostalo jiného jména, ale jen se později změnil jeho tvar při psaní. Pro diatonické "b" se stanovil tvar hranatý (tzv. b quadratum) a pro chromatické "b" tvar kulatý (b rotundum). Později se obcházel tritonus diabolicus i tak, že se zvýšil pomocným půltónem 4. tón (f na fis). Půltónové poměry se zaváděly časem i tam, kde nebyla nutnost obcházet tritón, dělo se tak z melodických důvodů. Při nutnosti měnit o půltón výšku různých tonu se použily oba tvary písmene "b" (oválné i hranaté) a tyto značky se kladly před příslušné tony – to dalo základ dnešním posuvkám. Rotundum platilo jako snižovací znaménko a quadratum zvyšovalo. Důsledkem rychleno psaní se ve 13. století quadratum vyskytovalo již jako dnešní tvar odrážky a křížku #. Něco z toho se praví i v článku VESMÍRU, na nějž odkazuje Siris, ale problém s rozdílným názvem pro jeden tón se zatím neřeší:

Ten problém nastal v Německu, kde se místo zvyšovacího znaménka používalo malé tiskací "h" (psáno hranatým písmem, jakoby švabachem) a pokud se vyskytlo před tónem "B", znamenalo to, že jde o "b quadratum" – tedy naše dnešní přirozené "H". V 16. století zatlačilo toto předsunuté hranaté "h" samotný název tónu "B", vzniká tedy tón "H" a pro "b rotundum" – tedy snížený diatonicky 7. tón se ponechalo jen "B". (naše dnešní Hes). Zdá se to logické vzhledem k jasnému odlišeni dvou různých tónu stejného jména. A proto použili k označení DALŠÍ písmeno následující v abecedě po písmenu "G" a to bylo "H".
To však způsobilo zmatek, protože na chromatické tóny se původně pohlíželo jako na tóny ODVOZENÉ od základního tónu, k nimž se pouze přidala koncovka, proto i "b" rotundum bylo vnímáno jen jako odvozený tón, ale německé názvosloví pro něj ponechalo nesprávný název – samotné písmeno B.
V té době vycházely dokonce různé spisy pojednávající o nevhodnosti a nepotřebnosti označení „H" v hudební abecedě. Bohužel toto nesmyslné označeni přetrvalo dodnes v Německu, v Čechách, Polsku a Maďarsku a zemích bývalé Jugoslávie… a pro snížené "H" se používá tón "B" namísto logičtějšího "Hes". A na druhou stranu – pokud se snad tón "Hes" snažíme používat, abychom byli v označení přesní a dodali smysluplnosti německého modelu, zcela bezdůvodně tak vypouštíme písmeno "B" z původního pořadí abecedního označeni, z nichž právě PRVNÍCH SEDM PÍSMEN ABECEDY BYLO UŽ V 10. STOLETÍ ZVOLENO PRO NÁZVY ZÁKLADNÍCH DIATONICKÝCH TÓNU.

Jelikož celý zbývající svět používá pro 7. tón název "B", vznikají zbytečné nesrovnalosti a nedorozumění v akordových značkách.

 Článek z časopisu Vesmír by si zasloužil trochu doplnit, pokud ne přímo opravit:

Už od starověkého Řecka se používali pro tóny slovní názvy, ještě to nebyly litery, protože řecká abeceda nebyla tak početná a učenci názvy často obměňovali. Až v Byzantské říši přišly názvy z řecké abecedy pro prvních 7 tónů. Latinskou nomenklaturu prosazoval a zavedl A. M. Boethicus (480 – 524. Prováděl pokusy na monochordu a různé délky strun označoval latinskými velkými písmeny.
Později mnich kláštera sv. Havla, skladatel a teoretik Notker Balbulus (840 – 912) používal latinku pro názvy tónů. Latinka se však objevuje již od 10.století.
A B C D E F G
Písmena však představovala jiné tónové výšky než dneska. Balbulovo „A“ se rovnalo našemu dnešnímu „C“. atd. Původně začínala oktáva tónem „A“ (pod vlivem řecké abecedy), ale jak se více rozšiřovaly varhany, na čas se od tohoto opustilo a oktáva začínala buď „F“ nebo „G“. Vyskytla se i jiná dělení ale v 16. stol. se již objevil dosud známý a trvající systém děleni.

A jak vznikly dva různé názvy jednoho tónu?
Durová stupnice nelze vytvořit bez tritónu t.j intervalu tří celých tónu. (f-h nebo h-f) Tento disonantní interval vyvolával v posluchačích silný pocit nelibosti. Hudebníci se mu vyhýbali jako tak zvanému „diabolus in musica“ a obcházeli ho, nebo NAHRAZOVALI dle potřeby pomocným půltónem. Tomuto tonu se proti všem předpokladům nedostalo jiného jména, ale jen se později změnil jeho tvar při psaní. Pro diatonické „b“ se stanovil tvar hranatý (tzv. b quadratum) a pro chromatické „b“ tvar kulatý (b rotundum). Později se obcházel tritonus diabolicus i tak, že se zvýšil pomocným půltónem 4. tón (f na fis). Půltónové poměry se zaváděly časem i tam, kde nebyla nutnost obcházet tritón, dělo se tak z melodických důvodů. Při nutnosti měnit o půltón výšku různých tonu se použily oba tvary písmene „b“ (oválné i hranaté) a tyto značky se kladly před příslušné tony – to dalo základ dnešním posuvkám. Rotundum platilo jako snižovací znaménko a quadratum zvyšovalo. Důsledkem rychleno psaní se ve 13. století quadratum vyskytovalo již jako dnešní tvar odrážky a křížku #. Něco z toho se praví i v článku VESMÍRU, na nějž odkazuje Siris, ale problém s rozdílným názvem pro jeden tón se zatím neřeší:

Ten problém nastal v Německu, kde se místo zvyšovacího znaménka používalo malé tiskací „h“ (psáno hranatým písmem, jakoby švabachem) a pokud se vyskytlo před tónem „B“, znamenalo to, že jde o „b quadratum“ – tedy naše dnešní přirozené „H“. V 16. století zatlačilo toto předsunuté hranaté „h“ samotný název tónu „B“, vzniká tedy tón „H“ a pro „b rotundum“ – tedy snížený diatonicky 7. tón se ponechalo jen „B“. (naše dnešní Hes). Zdá se to logické vzhledem k jasnému odlišeni dvou různých tónu stejného jména. A proto použili k označení DALŠÍ písmeno následující v abecedě po písmenu „G“ a to bylo „H“.
To však způsobilo zmatek, protože na chromatické tóny se původně pohlíželo jako na tóny ODVOZENÉ od základního tónu, k nimž se pouze přidala koncovka, proto i „b“ rotundum bylo vnímáno jen jako odvozený tón, ale německé názvosloví pro něj ponechalo nesprávný název – samotné písmeno B.
V té době vycházely dokonce různé spisy pojednávající o nevhodnosti a nepotřebnosti označení „H“ v hudební abecedě. Bohužel toto nesmyslné označeni přetrvalo dodnes v Německu, v Čechách, Polsku a Maďarsku a zemích bývalé Jugoslávie… a pro snížené „H“ se používá tón „B“ namísto logičtějšího „Hes“. A na druhou stranu – pokud se snad tón „Hes“ snažíme používat, abychom byli v označení přesní a dodali smysluplnosti německého modelu, zcela bezdůvodně tak vypouštíme písmeno „B“ z původního pořadí abecedního označeni, z nichž právě PRVNÍCH SEDM PÍSMEN ABECEDY BYLO UŽ V 10. STOLETÍ ZVOLENO PRO NÁZVY ZÁKLADNÍCH DIATONICKÝCH TÓNU.

Jelikož celý zbývající svět používá pro 7. tón název „B“, vznikají zbytečné nesrovnalosti a nedorozumění v akordových značkách.

]]> Od: siris http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-37 siris Fri, 22 Dec 2006 08:43:03 +0000 http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-37

Trosku prace mi to dalo, nez jsem to nasel, ale proto, ze mne to zajimalo, tak jsem se nenechal odradit a tak odpoved na tuhle otazku je zde: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=196, nakonec je vysvetleni velice proste a jednoduche :-) .

 Trosku prace mi to dalo, nez jsem to nasel, ale proto, ze mne to zajimalo, tak jsem se nenechal odradit a tak odpoved na tuhle otazku je zde: http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=196, nakonec je vysvetleni velice proste a jednoduche :-) .

]]> Od: freaz http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-36 freaz Tue, 19 Dec 2006 18:01:55 +0000 http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-36

ja mam jen jednu otazku, proc se v a nglictine ton H oznacuje jako B ??? Ma to nejake logicke vysvetleni ??

 ja mam jen jednu otazku, proc se v a nglictine ton H oznacuje jako B ??? Ma to nejake logicke vysvetleni ??

]]> Od: xhavro http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-30 xhavro Mon, 18 Dec 2006 14:44:30 +0000 http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-30

Dík za komentář :-D nezbyvá než souhlasit. Pro zájemce – církevní stupnice jsou solidně popsány v již zmiňované knížce Moderní škola pro saxofon…no a co se týče pravopisných chyb, to je tak když se dopisuje článek v 1 v noci, oči se klíží, chce se ti spát……………………ZzZzZzZ :-D

Dík za komentář :-D nezbyvá než souhlasit. Pro zájemce – církevní stupnice jsou solidně popsány v již zmiňované knížce Moderní škola pro saxofon…no a co se týče pravopisných chyb, to je tak když se dopisuje článek v 1 v noci, oči se klíží, chce se ti spát……………………ZzZzZzZ :-D

]]> Od: Yello http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-29 Yello Mon, 18 Dec 2006 10:58:45 +0000 http://www.saxik.com/durova-pentatonika/#comment-29

Hezké, začíná se to tu pěkně rozjíždět :-) Jenom bych podotkl, že není tak úplně pravda, že se z církevních stupnic používají jen jónská a aiolská, to je takový zažitý blaf z hudební nauky pro začátečníky – v jazzu se naopak prakticky nepoužívá aiolská, z mollových je v něm nejužívanější dórská a stejný význam má ještě stupnice "dominantní" neboli mixolydická.

… a dovolil jsem si opravit pár pravopisných chybek ;-)

Hezké, začíná se to tu pěkně rozjíždět :-) Jenom bych podotkl, že není tak úplně pravda, že se z církevních stupnic používají jen jónská a aiolská, to je takový zažitý blaf z hudební nauky pro začátečníky – v jazzu se naopak prakticky nepoužívá aiolská, z mollových je v něm nejužívanější dórská a stejný význam má ještě stupnice „dominantní“ neboli mixolydická.

… a dovolil jsem si opravit pár pravopisných chybek ;-)

]]>