Ty údaje o setupu jsou evidentně převzaté ze (skvělého) rozhovoru ze Saxophone Journalu, podzim 2001 – někam jsem ho sem před časem dával naskenovaný. Nemyslím si, že by si je autor rozhovoru vymyslel… Ale je jasné, že tyhle věci se u každého vyvíjejí, možná by bývalo stálo za to uvést v odstavci Vybavení pramen a dobu.

Konečne je tu propagovaná osobnosť súčasného saxofonu týchto rozmerov. Pekný článok.
Nesedí mi akurát ten setup nástrojov a hubičiek.

Branford hrával tenor Balanced action, mk6, Yamahu a Keilwerth v poslednej dobe.. a hubičku Guardala Branford Marsalis model 81/2 odklon.

Sopran, pokial sa nemýlim mk6, neskor Yamaha este niečo /napr. v roku 1990/, čo neviem identifikovat, a mal to aj Wayne Shorter.. je to zahnutý sopán vyrobený z jedného kusu .. a hubička bola vždy Bari 66. Nikdy som ho an sopran nevidel hrat na Selmer hubicku, a vobec nie na Guardalu… to by som si aj rad pozrel ak je to pravda…

Samozřejmě jsem to myslel jako nadsázku. Na životopisech muzikantů mě zajímá hlavně jejich životní cesta a různé zvraty. Rád jsem si článek přečetl. Při čtení jsem se nezaobíral prestiží některé z uvedených škol. Já si vystačím s ukončenou ZUŠ a považuji se za amatéra. Nicméně ve skupině lidí, ve které se díky hraní pohybuju, holduje alkoholu snad každý. A nejen alkoholu…
Tak a teď jsem za barbara burana. Ale bydlím ve čtvrtém největším městě v republice.

Uznávám, že ta věta může pro člověka neobeznalého se světovými konzervatořemi, což je většina lidí, co znám , znít poměrně konfusně. Abych to uvedl na pravou míru,
Juilliard je vysoká škol na úrovni našich konzervatoří, podobně jako všechny v tomto článku jmenované. Takže alkohol je stále metlou lidstva, díky němu nemá Marsalis tak prestižní školu, jakou chtěl, ale myslím, že mu to dnes asi moc nevadí .
Pokud jsi to myslel jako hyperbolu, tak promiň za zbytečnou odpověd, ale nerad bych pletl kolegy saxofonisty a tak jsem se raději vyjádřil .

No vidíte, kvůli chlastu se začal věnovat hudbě. Pak že alkohol je metla…