Branford Marsalis patří mezi neuznávanější saxofonisty současnosti. Navíc je neobyčejně činný, a jeho hudební činnost je multižánrová. Neomezuje se totiž jen na jazz, ale věnuje se i popu, vážné hudbě, trochu i rocku a s oblibou míchá dokonce několik hudebních žánrů dohromady. Jeho kariéra je doslova ohromující, vezmeme – li v potaz, že v mládí téměř necvičil a holdoval spíše alkoholu.

Narodil se 26. srpna roku 1960 v Breaux Bridge (New Orleans, Luisiana, USA) v rodině vynikajícího jazzového klavíristy a učitele Ellise Marsalise jako nejstarší ze šesti synů. Tři jeho bratři se stali také muzikanty – Wynton Marsalis (trubka), Delfeayo Marsalis (pozoun) a Jason Marsalis (bicí, vibrafon). Nejprve začal hrát na klarinet, později na alt saxofon. Přibližně v této době hrál ve své první kapele – v rockové kapele The Creators. Posléze začal studovat na Southern University, poté zkoušel prestižní konzervatoř Juilliard v New Yorku, tam se však nedostal, díky tomu, že, jak sám v rozhovoru pro The Saxophone Journal přiznává, se nedostatečně připravil, jelikož v té době holdoval spíše alkoholu než cvičení. Začal tedy studovat na Berklee College of Music v Bostonu.

V létě roku 1980 ve věku pouhých devatenácti let (ještě jako student Berklee) jel koncertní šňůru po Evropě s velkým bigbandem vedeným bubeníkem jménem Art Blakey. V něm hrál nejprve na baryton saxofon, posléze i na alt saxofon. Roku 1981 působil v bigbandu Clarka Terryho (trubka) a Lionela Hamptona (bicí). Již na konci téhož roku hrál i se svým bratrem Wyntonem v Art Blakey's Jazz Messengers. V témže roce jel japonské tour coby doprovodný muzikant Herbieho Hancocka (opět i s Wyntonem). To vyústilo ve vznik formace Wynton Marsalis Quintet, kde se Branford soustředil především na soprán a tenor saxofon. Zde hrál až do roku 1985. V tomto období zněl jako Wayne Shorter, později dokonce jako John Coltrane. V roce 1984 nahrál s Milesem Davisem album Decoy.

V roce 1985 vydal svojí první sólovou nahrávku – Scenes in the city. V březnu téhož roku se setkal se Stingem, jemuž se právě rozpadli The Police. I připojil se k jeho novému projektu mj. ještě s pianistou Kennym Kirklandem. Za dva roky nahrál se Stingem dvě alba. Roku 1986 nahrál svoje první klasické album (rozuměj klasickou hudbu) s názvem Romances for Saxophone. V tomto roce také zformoval vlastní kvartet – Branford Marsalis Quartet (společně s Kennym Kirklandem, kontrabasistou Robertem Hurtsem a bubeníkem Jeffem Watsem). K tomu stále koncertoval se Stingem. Ztvárnil také pár filmových rolí. V roce 1992 (když se stal mediální hvězdou) se stal hudebním ředitelem pořadu The Tonight Show Jay Lena.

Mimo jiné začal spolupracovat s mnohožánrovou kapelou The Grateful Dead a pianistou Brucem Hornsbym. Nicméně jeho aktivita ho zmohla, a tak ukončil spolupráci s Jay Lenem. Věnoval se natáčení jazzových alb – např. Heard You Twice The First Time (1993), za které obdržel cenu Grammy. V této době zformoval svůj unikátní projekt Buckshot LeFonque, ve kterém kombinoval prvky hybrid jazzu, rocku, R&B a hip hopu. S ním natočil dvě alba, a také samozřejmě koncertoval. Po vydání alba druhého se opět věnoval svému kvartetu, nyní značně pozměněném (zemřelého Kirklanda nahradil Joey Calderazzo, a novým basákem se stal Eric Revis). S Branford Marsalis Quartet získal v roce 2001 cenu Grammy za album Contemporary Jazz.

V roce 2002 si založil vlastní label – Marsalis Music. Zde vydává nejen desky svého kvartetu, ale i jiných umělců. Zde vydal unikátní nahrávku Footsteps of our fathers, kde opět nahrál mimo jiné legendární skladbu Johna Coltrana A Love Supreme.

Když v roce 2005 zdevastoval hurikán Katrina New Orleans, přispěl Marsalis nemalou měrou k jeho obnově. V posledních letech jezdí po univerzitách USA a se svým kvartetem a ojedinělým interaktivním programem se snaží změnit vztah studentů k jazzu.

Diskografie

Vlastní projekty

  • 2006 Braggtown
  • 2004 A Love Supreme Live – (DVD/CD)
  • 2004 Eternal
  • 2003 Romare Bearden Revealed
  • 2002 Footsteps of our Fathers
  • 2001 Creation
  • 2000 Contemporary Jazz – cena Grammy v kategorii Nejlepší jazzové instrumentální al­bum
  • 1999 Requiem
  • 1997 Music Evolution – Buckshot LeFonque
  • 1996 The Dark Keys
  • 1996 Loved Ones – nahrál se svým otcem
  • 1994 Buckshot LeFonque
  • 1993 Bloomington
  • 1992 Sneakers
  • 1992 I Heard You Twice The First Time – cena Grammy za Nejlepší jazzový instrumentální vý­kon
  • 1991 The Beautiful Ones Are Not Yet Born
  • 1990 Crazy People Music
  • 1990 Mo' Better Blues
  • 1989 Do The Right Thing
  • 1989 Trio Jeepy
  • 1988 Random Abstract
  • 1987 Renaissance
  • 1986 Romances for Saxophone – klasické album
  • 1985 Royal Garden Blues
  • 1984 Scenes In The City

Další nahrávky (výběr)

  • 2003 The Marsalis Family: A Jazz Celebration – s bratry a otcem
  • 1995 Tales from the Acoustic Planet – Béla Fleck
  • 1992 Pontius Pilate's Decision – Delfeayo Marsalis
  • 1990 Without a Net – Grateful Dead
  • 1986 Bring on the Night – Sting
  • 1986 Break Every Rule – Tina Turner
  • 1985 Dream of the Blue Turtles – Sting
  • 1982 Wynton Marsalis – Wynton Marsalis
  • 1982 Keystone 3 – Art Blakey & The Jazz Messengers

Vybavení *

  • * dle rozhovoru pro The Saxophone Journal (09–10/2001)

Soprán saxofon (jazz)

  • Selmer Mark VI
  • hubička Dave Guardala 8.5
  • plátky Frederick L. Hemke 4

Soprán saxofon (klasický, pouze koncertní)

  • Selmer Mark VI
  • hubička Selmer Super Session 7
  • plátky Frederick L. Hemke 3.5

Alt saxofon (jazz)

  • žádné jazzové vybavení

Alt saxofon (klasický)

  • Selmer Super Action 80 II
  • hubička Yanagisawa 7
  • plátky Frederick L Hemke 3.5

Tenor saxofon (jazz)

  • Selmer Balanced Action nebo Dave Guardala
  • hubička Dave Guardala 8.5
  • plátky Frederick L. Hemke 4

Tenor saxofon (klasický, pouze koncertní)

  • Selmer Balanced Action nebo Dave Guardala
  • hubička Dave Guardala 8
  • plátky Frederick L. Hemke 3.5

Videa na YouTube (výběr)

Ms B.C. (Jazz Messengers)

Branford Marsalis Quartet – Live 2003

Swinging At The Haven (Marsalis Family)

Odkazy

Prameny

Photographer: Richard Mallory Allnutt © 2004