Není to tak dlouho co mi lektorka přinesla nové noty. Pro saxofonový kvartet, pro 4 altky (4 nástroje stejného ladění). Z těch pár skladeb co přinesla se postupně vyklubaly 3 sešity více či méně těžkých skladeb, ale velmi příjemných, až z nich má člověk radost, když je hraje. Právě proto bych vás chtěl s nimi seznámit. Až budete přemýšlet co si sehnat za noty, můžu tyhle jen doporučit. A vůbec nevadí, pokud zrovna nemáte další 3 spoluhráče, vždy se dá hrát jen některý hlas nebo např. 1. altka s kompletním doprovodem.

Všechny 3 sešity jsou od trumpetisty Berta Lochse, každý je zaměřený na trošku jiný druh muziky, což je jasné již z jejich názvu, jmenují se:

• Groove Quartets
• Jazz Quartets
• Swing Quartets

Kromě saxofonové varianty je možné je sehnat ještě variantu pro klarinet, flétnu a trubku.

Každá varianta obsahuje 4 tenké vložené sešity (což si myslím, že je běžné), pro každý hlas jeden, to aby se mohl každý hráč naučit svůj hlas doma či ve zkušebně sám a noty se nemusely složitě kopírovat. Samotný sešit – pevně svázaný – pak obsahuje noty pro všechny hlasy současně a navíc CD s podklady. CD obsahuje pro každou skladbu 6 různě upravených podkladů, 4 z nich jsou nahrané vždy bez jednoho vybraného hlasu, což umožňuje cvičit každý hlas zvlášť, další dva podklady jsou kompletně nahraný kvartet a pouze doprovod. A teď k jednotlivým sešitům.

Groove Quartets

Groove (něco úžasného (slang.)) kvartety jsou prostě jedním slovem úžasné. Veselé skladby, které vás překvapí i potěší. Nejsou zrovna z nejlehčích, tedy ne zrovna vhodné pro začátečníka, ale zkušenější hráč je zahraje.

• Our Show
• African Chants
• Hip Shake
• Sunday Morning

Our Show je možná trošku laciná znělka k nějaké zábavné show nebo možná jen taková krátká orchestrálka, ale o to chytlavější, můžete ji nenávidět pro svou jednoduchost, ale stejně si ji budete broukat. African Chants je zpívající domorodý dav v trošku obtížnějším 12/8 rytmu, až si na něj zvyknete, myslím, že vás tahle skladba bude velice bavit, stejně jako baví mně a nemůžu se ji nabažit Hip Shake vás rozhodně roztančí, ne nadarmo se jmenuje pohni bokem (nebo snad bůčkem? :-)), možná, že inspirací byla skladba Hip Shake Boogie, rozhodně tahle skladba stojí za to. No a nedělní ráno – Sunday Morning, to už tu bylo tisíckrát např. Lionel Richie, Lou Reed a další (se mrkněte na Youtube), když si představíte, že je neděle, právě jste se probudili a nikam nespěcháte, nic není potřeba dělat nebo udělat a to vše v rytmu reggae nebo snad dokonce ska.

Jazz Quartets

Jazzové kvartety vám ukáží, jak různorodé věci můžou být hrané v jazzovém cítění. Opět se nejedná o nejlehčí skladby, ale pokud jste schopni pracovat s podkladem a učit se poslechem a tento je opravdu výborný, tak vám nebude cvičení a hraní dělat nejmenší problémy.

• Gettin' Latin
• Gospel Treat
• Cool Tune
• Waltz for Four

Zatímco si s Gettin' Latin užijete trošku rychlejšího jazzového latinského rytmu a výborně znějící souhry všech nástrojů, tak Gospel Treat je naopak pomalá skladba – sborový kostelní zpěv, kde si spolu jednotlivé hlasy povídají. Cool Tune je obtížnější jazzová skladbička, naročné noty – jak už to v jazzu bývá, dokonalá souhra a hlavně, hlavně ladění všech 4 nástrojů, ale za to všechno jste odměněni výborně znějcí skladbou. Poslední skladba Walz for Four, je valčík pro 4 nástroje, odtud taky název, že ano. Opět je to skladba pomalejší, ale příjemná, houpavá melodie se vám dostane pod kůži a budete si ji zpívat ještě dlouho poté co dohrajete.

Swing Quartets

Swingové a bluesové kvartety – náladovky pomalejšího ražení, které se vám můžou zdát při poslechu trošku až moc jednoduché, ale opak je pravdou, vůbec jednoduché nejsou, zvlášť když je sami máte hrát a co teprve, když hrajete první hlas a tedy i sólo, které v každé skladbě je.

• Highway Blues
• Gentle Brass
• The Moody Mode
• Funk Four

Highway Blues mi velmi připomíná jinou skladbu, snad se nebudu plést: Cantaloupe Island (kdyžtak mne opravte :-)). První dva hlasy hrají melodii hlavní, druhé dva podkladovou linku, občas se společně setkají. Zatímco předchozí blues bylo rychlejšího rázu, tak Gentle Brass je velmi jemná a křehká skladba plná souher a krásně vystavěných doprovodů ve 2. a dalších hlasech. Opravdová pomalá náladovka je pak The Moody Mode, která vás procvičí v dodržování swingování a poslouchání ostatních, protože souhra je zde opravdu důležitá a opět velmi kouzelná. No a poslední skladbou je odlehčená funková věc Funk Four, kolikrát jsem ji poslouchal a říkal si jak pěkně jednoduše to zní, ovšem když se člověk podívá do not, tak je opak pravdou :-).

Rádi bychom vás pozvali na sraz Saxíku, který se koná jako obvykle v Brně začátkem listopadu. Myslím, že vzhledem ke dvěma úspěšným předchozím ročníkům, není třeba sraz moc popisovat. Více si můžete o předchozích ročnících přečíst zde: O 3. saxofonovém srazu, Brno 8. – 9. listopadu 2008 a zde:O 1. saxofonovem srazu, Brno 3. – 4. listopadu 2007.

Akce je to živelná, i když nepostrádá organizaci a disciplínu. Rozhodně se jedná o daleko uvolněnější akci (co do rozvrhu a náročnosti), než pravidelný dubnový Workshop. Proto nečekejte striktně organizované dva dny hraní pod taktovkou 4 zkušených českých saxofonistů, ale spíš jednodušší akci v podobě srazu.

Lektor samozřejmě bude. Jako už obvykle dorazí Dušan Čech, vyzbrojený některým ze svých mnoha saxofonů a připravený se do ledasčeho pustit a občas i popostrčit organizaci jakož i jednotlivé účastníky. Každý si určitě sraz užije, není třeba se obávat, ať už hrajete léta nebo jen pár měsíců (či dokonce jen dní). Zatím všichni kdo se zúčastnili byli nadmíru spokojeni.

Jak se přihlásit

• jaromir.salamon@gmail.com
• xhavro@gmail.com
• dusch1@email.cz

Kdy to bude

• Sobota 7. 11., doražte mezi 9 – 10 hodinou, skončíme až odpadnem :-), loni někteří nešli vůbec spát, předloni skončili už ve 4 ráno… :-).
• Neděle 8. 11., začneme až se vyspíme, nejdříve však v 9 hodin, skončíme nejpozději kolem 14 hodiny, abysme se v pohodě dostali domů. Někteří, aby stihli Flecktones v paláci Acropolis

Co s sebou

• samozřejmě saxofon(y)
• noty a materiály
• zápisník a tužku (bude furt co si zapisovat)
• spacák a karimatku (spí se přímo v Domečku)
• chuť se něco dozvědět
• dobrou náladu
• jídlo a pití
• 350 Kč registrační poplatek (domeček, lektor, režie)

Kde to bude

Přihlášení účastníci

1. Dušan Čech (Cycloc)
2. Havro
3. Siris
4. Synda
5. Cacorka
6. SWalker
7. Katka P.
8. Nirnak
9. Tinamar
10. Michal K.
11. Dani
12. Matyllda
13. Janulienka
14. Milano
15. Šimon Š.
16. Lefi
17. Serbik
18. Atreadis (možná)
19. Lenka K.

Následující článek je převzat a publikován se souhlasem autora Šimona S..

Právě jsem se vrátil z … Letního hudebního setkání, a je to ta nejlepší doba pro to o celé akci sepsat své dojmy. Tahle výjimečná desetidenní (!) akce byla vlastně workshopem pro saxofonisty všech hráčských úrovní pod vedením lektora Dušana Čecha. Setkání probíhalo v úžasné krajině na Kokořínsku v pohodlném prostředí místního letního tábora. Sešla se tu skvělá parta mladých lidí, celkem se tu za 10 dní vystřídalo 13 hráčů, většina zůstala po celou dobu. Z nástrojů dominovaly altky (8?) a tenory (3), na místě byly i dvě sopránky a dvoje klávesy, jeden kovový (?) klarinet, kytara a v závěru programu došlo i na bizarnosti typu dudy :-).

v zajetí saxofonu…	improvizujeme!

Celých deset dní jsme tak měli jedinečnou šanci nabírat znalosti z hudební teorie, individuálnímu pilování hry, interpretaci nejrůznějších hudebních stylů (reggae, pop, ska, rock, funk, hip-hop, balad a dalších stylů), nácviku hraní z not a hlavně různým přístupům k IMPROVIZACI, které nám Dušan neúnavně od rána do pozdních večerních hodin hustil do hlavy.

Právě intenzita výuky a hraní udělala Letní setkání v rámci běžného roku plného povinností naprosto ojedinělým zážitkem a prostorem pro získání zkušeností. V praxi byly naše dny celé vyplněné nějakou činností související s MUZIKOU, od ranních hodin po snídani po individuálním rozehrání hned výuka s případnou improvizací, po krátké poobědové pauze na vytrávení opět výuka a společné hraní až do večeře no a po večeři obvykle … společné hraní.

K tomu během pauz na stravování samozřejmě rozebírání nejrůznějších témat souvisejících nějak s muzikou a především saxofony. Koncem týdne už saxofonový rauš nabíral takové grády, že např. po ránu po probuzení bylo jako první možné zaslechnout věty pronášené ještě ospalým hlasem: „A prosím tě, jak to je vlastně ještě s tím kvint-kvartovým kruhem“ nebo „Ta G mixolidická je teda 5. stupněm v H nebo C dur?“ :-)

únava	i soustředění

Z toho si můžete sami udělat dojem, jak hudebně intenzivní to celé bylo. Samozřejmostí pak byly individuální konzultace u Dušana, který nám vše trpělivě vysvětloval a objasňoval. Naprosto 100 % tak můžu potvrdit předpoklad z informačního materiálu k workshopu, že jsme zde prošli a udělali kus práce odpovídající hodině týdně studia v průběhu běžného roku.

Pro mě osobně (začal jsem hrát před několika měsíci po uplynutí hodně dlouhé doby od absolvování LŠU klarinet cca 6 let) celé setkání představovalo ohromnou motivaci a soustředění do dalšího samostudia, možnost zahrát s více spoluhráči (poslední den jsme vlastně vytvořili malý bigband), navázat nová saxofonová přátelství a udělat si jasno v dalším přístupu ke cvičení a hlavně dalšímu sebevzdělávání a vývoji v MUZICE. Také jsem si zde uvědomil, jak strašně důležité je soustředění a nerušení spoustou okolních vlivů (škola, rodina, kamarádi, práce) při přístupu k hraní a cvičení a vlastně i sobě samému. Ranní rozehrávání na prosluněné louce nemělo chybu! :-)

Teď ještě pro představu shrnu náplň jednotlivých dnů, jak jsem si je zapamatoval. Přehled možná nebude úplně vyčerpávající, ale pro představu co všechno jsme udělali snad sloužit může. Na závěr bych rád ještě jednou poděkoval Dušanovi za přístup, protože se nám celou dobu 100 % věnoval a snažil se nám předat svoje zkušenosti, takže dík!! :-) Bude-li se podobná akce příští rok opakovat, určitě nebudu váhat dorazit.

krásná příroda okolo…	až meditační prostředí… :-)

Den 0 – Pátek

Den 1 – Sobota

Den 2 – Neděle

Den 3 – Pondělí

a když jsme nehráli, zapálili jsme oheň	a pekli jsme si buřty

Den 4 – Úterý

Den 5 – Středa

došlo i na bizardní spojení, zde: příčný alt sax…	…tady trombo-sax :-)

Den 6 – Čtvrtek

Den 7 – Pátek

Den 8 – Sobota

Den 9 – Neděle (+ den 0 pátek = 10 dní)

Šimon P.S.: Text je ostatním účastníkům setkání volně k dispozici, snad to viděli podobně :-).

Již několikrát se tu ve fóru diskutoval věk. Občas se někdo zeptá, v kolika letech je nejlepší na saxofon začít hrát a odpovědí mu je obvykle, že na věku nezáleží. Ač je odpověď správná, přesto nás zajímá, do které věkové kategorie patříte. Tahle anketa se zdá jako již předem jasná, ale nechme se překvapit. Přeci jen je začátek školního roku a když je člověk na začátku něčeho, neměl by dělat předčasné závěry, jak to skončí. Tak vzhůru do hlasování.

Celý dlouhý rok jsem se na tuhle akci těšil jak malý kluk. Vidět tolik saxofonistů pohromadě je prostě výborná zkušenost a možnost se něco naučit a to nejen od lektorů, kterým bych chtěl poděkovat, ale i od spoluhráčů. Pokusím se v krátkém povídání zrekonstruovat ty dva dny nabité intenzivním hraním a organizací. Doufám, že ty, jež na Workshopu ještě nebyli, přesvědčím, že by měli přijet příště.

Radek všechno pilně psal na tabuli.	Jack a Ciza pilně naslouchali :-).

Pátek: Bloudění

Poté co jsem dorazil a čekající ubytoval, tak postupně přicházeli další. Nejprve dorazil Honza F. a po delší době i zbloudilí nešťastníci Spony a SWalker, kterým pomohla při navigaci Iva, moje manželka. No a vzhledem k tomu, že už bylo dost pozdě, rozhodli jsme se, že zaplujem do nejbližší hospody. Útočištěm se nám stala hospoda U Zvonu, kde jsme úspěšně uhasili žízeň a zabrali se do debat nejen saxofonových. Poslední, kdo dorazil byl Honza Z., který se k nám přidal ne přiliš dlouho předtím, než nás z hospody vyhodili. Usoudili jsme, že je čas jít spát, abysme zvládli náročnou sobotu a rozešli se domů.

Dušan při improvizaci s Honzou F.	Jackovy ksichtíky :-).

Sobota: Tisíc a jeden saxofon

Sešlo se cca 19 účastníků, někteří dorazili po začátku, ale to vůbec nevadilo, rychle se přidali, takže nás nakonec byl plný počet, tj. 21 lidí. Proběhlo přivítání, rozdělili jsme se do skupinek a šli k lektorům.

Moje skupina B byla první u Radka Zapadla, kde jsme řešili co posloucháme, jak swingujeme. Hráli jsme různé rytmické zápisy z not a zkoušeli je správně swingovat. Sami jsme si je vymýšleli a tak došlo i na různé záludnosti a občas bylo těžké i takt zahrát, natož ho správně swingovat.

Zleva: Cacorka, Buwol, Honza Z., Ševa.	Honza Z. (únava nebo soustředění? :-)).

Necelé 2 hodiny utekly jako voda a na nás se už těšil Dušan, který se s námi chystal improvizovat na styly jako reggae, ska atp. Improvizovali jsme na kvintakordy a stupnice s málo křížky nebo béčky, protože důležité nebylo ani tak zahrát složité sólo, ale chytit správný feeling do stylu hudby.

Vzhledem k tomu, že Robert měl večer vystoupení a nemohl už odpolední hodiny odučit, s čímž jsme dopředu počítali, tak se dvě skupiny, které měly být původně u něj rozdělily. Tím pádem jsem u Dušana zůstal spolu se skupinou C. Řešili jsme nasazování, rychlost a slabiky na které se dá nasazovat. Swingování a nějakou jednoduchou improvizaci.

Po Dušanovi přišel na řadu Pavel, který si dal za úkol naučit nás základy. Je až s podivem, kolik saxofonistů je neumí a snaží se budovat složitě další věci na špatných základech. Probrali jsme na začátek dýchání, pokračovali nátiskem a procvičováním praktických metod, jak nátisk a tón zlepšovat a nakonec nám Pavel ukázal nějaké vychytávky, kdy jsme například řešili rozdíl mezi flutter tongue a growlem nebo všechny tři druhy vibrata (čelistí, bránicí nebo jazykem).

Zapovídali jsme se až tak moc, že mezitím už probíhala přednáška Honzy Kubra, který přijel spolu s paní Fišerovou prezentovat nástroje a nabídnout příslušenství. Přednáška byla velmi zajímavá pro všechny, protože Honza vyprávěl o opravě saxofonu, ale nejen vyprávěl, ale i rovnou ukazoval prakticky co všechno provádí při opravě, na jednom rozebraném nástroji. Když skončil, ozvalo se pár dotazů a pak už si všichni zkoušeli vystavené nástroje, hubičky a další příslušenství.

Honza Kubr z Musik Fišera přednáší o opravě saxofonů.	Nástroje nutné pro opravu nástrojů a rozložený saxofon.

Po rychlém sbalení jsme se kolem 20. hodiny přesunuli do Podsklepena užít si Jam Session. Po rozpačitém začátku se rozjela improvizace těch odvážnějších na podklad jednoho z Aebersoldu a když se po nějaké době podklad omrzel, vystřídala ho akordická progrese ze sequenceru. Myslím, že jsme si užili Jam Session výborně a ač jsem byli už poměrně unavení skončili jsme spolu s 22 hodinou s hraním a vydali se na večeři a pokec do hospody. Do postele jsem se tak dostal až po půnoci, ale s pocitem, že jsem si ten náročný den opravdu užil.

Po Honzově přednášce si všichni mohli vyzkoušet saxofony Jason a Borgani.	Dušanova kolegyně z bandu zkouší vintage soprán Jason.

Neděle: Opakování je matka moudrosti

Dle původního rozvrhu nás měl čekat Radek, původně sice na dvě hodiny, nyní jen na jednu. To vůbec nevadilo, protože i během té jediné hodiny jsme stihli stáhnout (odposlouchat a zahrát) téměř celé sólo Garryho Mulligana ze skladby In A Mello Tone z alba Gerry Mulligan Meets Ben Webster, což byla výborná praxe v poslouchání a interpretování. Navíc tím, že si postupně všichni zkoušeli nějakou část zahrát jsme se navzájem učili lépe poslouchat a když tak si poradit nebo se opravit.

Pohoda na Jam Session, zleva: Sozsoz, Dejan, Tawyelang, vzadu: Serbik.	Lektoři Jam Session jen poslouchali, zleva: Pavel, Radek, Dušan.

Druhý v pořadí, kdo nás očekával byl Robert. U něj bylo v plánu se něco přiučit z frázování a artikulace v latině a nejlépe si to prakticky procvičit na skladbě Guataca City od Paquito D'Rivery. Zároveň jsme si v sólové části skladby vyzkoušeli improvizaci dle 1. dílu školy od Jerryho Bergonzi. Myslím, že mnohým to otevřelo obzory, jak jednoduše se dá začít s improvizací bez náročné znalosti teorie s pouhým procvičováním vzorů a jejich obměn.

Hodina utekla jako voda a my se přesunuli k Dušanovi, kde jsme zkoušeli analyzovat akordy, abychom dle nich mohli začít improvizovat. Speciální důraz byl kladený na pořadí a způsob interpretace, což znamená, když jsou určité akordy umístěné po sobě, co je možné hrát za tóny a který se vyvarovat (např. progrese C – Gm – F – Gsus7 – zatímco v Cdur a Gsus7 akordu je nota h, v Gm a F je nota b, tj. je dobré je vynechat nebo hrát jen opatrně, viz někdy příště jako článek :-)). Speciálně jsme probírali dominantní jádro (tj. např. progrese C – Dm7 – G7, tzv. II – V nebo 2 – 5 – 1 pattern, viz někdy příště jako článek :-)). Bylo to celkem náročné na pozornost a nějaké ty teoretické znalosti.

Havro improvizuje.	Max (nejmladší účastník) improvizuje.

Mysleli jsme si, že si odpočineme u Pavla, ale ouha. Pavel se rozhodl ještě jednou zopakovat základy a vyřešit náš nátisk, nasazování a dechovou výdrž. Zároveň sledoval práci s bránicí a nátiskem. Každého nechal něco zahrát, obešel a individuálně mu řekl připomínky. Opravil, co se opravit dalo a donutil nás, si znovu vyzkoušet zahrát, abysme si všchno zapamatovali správně a bez naučených nešvarů. Nakonec se věnoval nasazení plátku na hubičku, úpravě plátku a dalším drobnostem, které se hodí vědět.

Jakmile všichni skončili, a že se jim nechtělo a někteří by nejraději pokračovali, tak jsme se sešli všichni v jedné z učeben. Každého účastníka jsem obdaroval certifikátem a nažehlovacím obtiskem s logem Saxíku a nápisem o absolvování 2. Saxíkového Workshopu a kdo potřeboval se zbalil, rozloučil a odjel.

Robert vysvětluje, jak se hraje latina.	A Dejan se pokouší hrát připravenou skladbu od Paquito D'Rivery.

Ti kdo zůstali, se vrhli na zkoušení saxofonů a hubiček, které už ráno dovezl pan Kinkal. K dispozici bylo velké množství nástrojů Schagerl, mně speciálně zaujaly soprány, které jsem postupně vyzkoušel všechny. Chvílemi jsme se s Matylldou přetahovali o jeden zvlášť výborný kousek, zahnutý, postříbřený. Nakonec zvítězila Matyllda, která si ho nejspíš koupila. Mezitím co jsme zkoušeli soprány a diskutovali, nasadil si SWalker postupně na eso snad všechny hubičky od Otto Linka a Bariho, chtěl vyzkoušet různé odklony a výrobce, ale stejně mu nakonec učaroval nejvíc Link. Konečně pochopil, že nemá smysl se trápit s hubičkou od Amati a chce to do pořádné hubičky opravdu investovat, protože investice se vrátí ve snažším ozvu, lepší ovladatelnosti a i pěknějším tónu. Prostě kvalitní hubička dělá nástroj, co si budem povídat.

No a jelikož bylo kolem 16 hodiny, pomalu jsme se ti kdo zbyli sbalili. Pomohli jsme sbalit Schagerly panu Kinkalovi a po velikém loučení účastníků, kteří mířili do Brna, jsme se vypravili směr domovy. Plni dojmů a velkolepých plánů na cvičení, ale s myšlenkou (tedy alespoň já) si alespoň na chvíli od saxofonu opočinout a úžít si toho „saxofonového ticha“ kolem :-).

Tawyelang hraje taky latinu u Roberta.	Stejně jako Sozsoz hraje též latinu.

Video z prezentace Musik Fišera

Jak být ještě lepší…

Vím, že se nám většina věcí povedla a problémy, které se ukázaly, jsme vyřešili s elegancí sobě vlastní. Stejně tak jsem si vědom několika slabých míst v organizaci, které se pokusíme v příštím roce zlepšit. Abychom cokoli nepřehlédli, prosím účastníky workshopu, ať se k průběhu celé akce vyjádří, zajímají nás detaily, které se vám nelíbily, co se nám nevedlo, klidně se nebojte kritizovat, protože jen tak se můžeme zlepšit.

Děkujeme paní Fišerové, Honzovi Kubrovi a panu Kinkalovi za prezentace firem Musik Fišera a Arnold Kinkal – Brass Studio Prague.

Premiéru, si Saxíkový Workshop odbyl loni v dubnu (více v článku O 1. Saxíkovém workshopu, Praha 19. – 20. dubna 2008). A protože dobré věci mají pokračovat a mít snahu stát se tradicí s dobrým jménem, chystáme 2. ročník Saxíkového Workshopu. Myslím, že jsme se z 1. ročníku poučili a pokusíme se nabídnout o něco lepší organizaci a program než v roce minulém. Co letos nabídneme? Stejně jako loni, nepůjde o hromadné hraní pod vedením jednoho lektora. Počet saxofonistů je omezen na 4 – 6 hráčů u jednoho lektora během lekce, ve snaze zajistit pokud možno co nejvíce osobní přístup ke studentovi. A to z pohledu hned několika lektorů.

Termín

Letos se Saxíkový Workshop bude konat opět na konci dubna, v posledním dubnovém víkendu 25. a 26. 4.

Lektoři

Jednali jsme a jednáme s českými saxofonisty a lektory zvučných jmen. Účast přislíbili (v abecedním pořadí):

• Dušan Čech (Symptom Fonk, Feher Fekete Kerek, SNOO, BSBB)
• Róbert Mitrega
• Pavel Škrna (Saxofonové kvarteto Bohemia)
• Radek Zapadlo

Snažíme se nesnižovat laťku, kterou jsme nastavili minulý rok a i letos jsou na seznamu výborní saxofonisté stejně jako byli loni. Obměna lektorů znamená výhodu pro ty účastníky, kteří přijeli loni. Mají záruku, že nepůjde o totožný program a že se rozhodně nebudeme zabývat stejnými problémy. Všechny zakladní i pokročilé otázky tak budou řešeny s jinými lektory, v naprosto jiném podání s jiným stylem přístupu k výuce hry na saxofon.

Program

Jak jsem již psal, organizace lekcí se letos trochu změní. Rozdělení hráčů podle úrovně se osvědčilo, věříme, že každý dokáže odhadnout svou skutečnou hudební úroveň, aby byl pro něho program maximálně přínosný. Zatímco loni bylo celkem 8 výukových hodin, po 120 minutách a proto mezi nimi nebyly žádné velké přestávky, letos plánujeme 6 výukových hodin po 105 minutách a 15 minutové přestávky. Sobotní večer je plně vyhrazen prostoru pro jam session, rezervovaný bude klub Podsklepeno přímo v místě konání, kde bude možnost hudebně se vyřádit od 20:00 až do 22:00 hodin. Stejně jako loni, je i na letošním workshopu prostor pro dvě přednášky. Tentokrát v poněkud kratším rozsahu 1 a ¾ hodiny. Přednášky budou buďto realizovány formou diskuze či prezentace saxofonů a příslušenství od firem prodávajících a opravujících saxofony, případně je připraví samotní lektoři (dvě 45 minutové přednášky s 15 minutovou přestávkou mezi jednotlivými přednáškovými bloky). Celý harmonogram pak vypadá takto:

Cena

Cena je stanovená na stejnou částku jako loni, tedy 1200,- Kč na osobu za celý vikend (stále tak zůstává více než 12 hodin výuky, tj. méně než 100 Kč za hodinu výuky saxofonu v malé skupině a výborným lektorem!). Zahrnuje režiji na prostory, technické zajištění materiálů a využití klubu s aparaturou. V ceně není zahrnuto ubytování a stravování účastníků.

Jak se přihlásit

Přihlásit se můžete pomocí přihlášky, kterou si stáhnete, vyplníte a v elektronické podobě zašlete na následující e-maily (dejte raději do kopie všechny):

• jaromir.salamon@gmail.com
• dusch1@email.cz
• xhavro@gmail.com

Do e-mailu navíc uveďte:

• zda máte zájem o ubytování (sobota nebo pátek i sobota)
• jméno a přezdívku (nejlépe ze Saxíku, pokud máte)
• věk
• jak dlouho hrajete na saxofon
• co momentálně hrajete a cvičíte (co za noty a co za cvičení)

Zároveň je třeba uhradit poplatek 1200,- Kč, převodem (vkladem) na účet, dle údajů uvedených v přihlášce. Teprve po uhrazení poplatku je Vaše registrace považována za závaznou. Seznam účastníků najdete níže. Maximum přihlášených je 24, tj. max. 6 účastníků na lektora.

Místo konání

• Adresa: Karlínské nám. 7, Praha 8
• Dopravní spojení: metro Florenc nebo Křižíkova a dál buď pěšky (cca 10 minut chůze) nebo tramvají č. 8, 24 zastávka Karlínské náměstí
• Web: DDM Praha – Karlínské Spektrum

Ubytování

• Adresa: Podbělohorská 3, Praha 5
• Dopravní spojení: metro Anděl, dál tramvají č. 4, 7, 9, 10 zastávka Klamovka (cca 5 minut jízdy)
• Web: DDM Praha – Klub Klamovka

Co s sebou

• samozřejmě saxofon(y)
• chuť se něco naučit
• dobrou náladu
• noty a muziku všeho druhu (v papírové i elektronické podobě) a další materiály
• spacák (pro jistotu, v ceně ubytování jsou již zajištěné lůžkoviny)
• jídlo a pití (zcela jistě, viz program, nebude moc času na oběd nebo večeři)
• předpokládaná cena 170 Kč ubytování/za noc (může se ještě změnit!)

Přihlášení účastníci

1. Jaromír Salamon (siris)
2. Jan Fraňo (swalker)
3. Jan Faltus
4. Milan Holzknecht (milano)
5. Ondřej Čížek (ciza)
6. Jan Jirman (buwol)
7. Jan Zalabák
8. Lucie Dohnálková (tawyelang)
9. Zdeněk Šponar (spony)
10. Kateřina Roedererová
11. Radmila Janečková (matyllda)
12. Jan Havránek (havro)
13. Zbyněk Solecký (sozsoz)
14. Max Šefčík (msax)
15. Dejan Hrnjica (dejan)
16. Jakub Holáň (jack, jackissimus)
17. David Serbousek (serbik)
18. Irena Eichlerová
19. Daniel Ševčík (ševa)
20. Martin Debřička
21. Josef Valerián

* kliknutím na kteroukoli náhledovou fotografii v článku, se zobrazí detailnější fotografie

Prezentace se konala ve výborných prostorách Music City. Což je budova plná nástrojů – hlavně kytar, bicích, elektronických nástrojů, zesilovačů, mix pultů a kdo ví čeho všeho ještě. Pokud budete mít někdy v Praze trochu času nazbyt, dojeďte metrem na Českomoravskou a pár stovek metrů od výlezu z metra se ocitnete v hudebním ráji. Se saxofony je to trošku horší, nejsou k dispozici spíš žádné. V den prezentace jich však bylo v Music City minimálně 8, Keilwerthů prezentovaných společností Praha Music Center.

Nejlepší prezentací produktu je, když si člověk daný výrobek nebo službu může vyzkoušet a tak získat svou osobní referenci a podle té se rozhodnout, zda koupí či nikoli. Podobně tomu bylo i zde, když jsme chvíli před 13 hodinou s Anežkou do 3. patra do prezentační místnosti (malého hudebního sálu), dorazili, byly zde kromě židlí a pódia, pro pozdější vystoupení dvojice muzikantů, připravené na stole a stojanech nástroje. Hubičky jsme měli samozřejmě s sebou, takže jsme vybrali první z altových saxofonů, který se nám dostal do ruky a začali zkoušet.

František Kop i Petr Malásek dorazili v průběhu našeho zkoušení. A zatímco jsem střídavě zkoušel různé nástroje, poslouchal jak zkouší ostatní, nebo o čem diskutují, či také diskutoval. A občas jsem se pokusil vyfotit i pár fotek. Začal Franta Kop zkoušet a diskutovat také. Povedlo se mi ho zastihnout, jak zkouší různé nástroje a diskutuje spolu s dalším saxofonistou Pavlem Škrnou z BSQ.

Prezentované nástroje

Jak jsem se již zmínil, k dispozici nám bylo celkem 8 nástrojů, 4 tenory, 3 altky a 1 baryton. Měl jsem možnost v průběhu zkoušení mluvit s panem Jiřím Cillerem, který akci pořádal, jelikož mne zajímalo, proč nejsou na prezentaci zastoupeny žádné soprán saxofony, které jsme měli s Anežkou v plánu vyzkoušet. Dozvěděl jsem se, že ač je v Keilwerthu slíbili, tak je bohužel z Německa nedovezli. Nevadí, snad někdy příště.

Podrobné informace a parametry o jednotlivých typech, ať již na prezentaci předváděných, nebo dalších, najdete na stránkách výrobce.

Alt saxofony

S.K.Y. concert	ST 90 serie IV	SX 90 R „Shadow“

Tenor saxofony

S.K.Y. concert	ST 90 serie IV	SX 90 R „Vintage“	CX 90 Prestige

Baryton saxofon

SX 90

Hudební workshop

Hodina prezentace utekla jako voda, zvlášť v tak zajímavé společnosti a bohulibé činnosti. Hudební workshop byl pojatý jako koncert se smyslem zahrát jednotlivé skladby různých stylů na různé saxofony zde prezentované. Koncert začali Petrovou skladbou, první saxofon, který si Franta vzal do ruky, byl Vintage tenor. Poté se přesunuli do 30. let minulého století k blues opět na Vintage tenor, pak následoval postup dál v čase a improvizace do 24 taktového swingu a poté přesun ke Coltranově Impressions. Mezitím vyměnil Franta nástroj, tenor za altku S.K.Y. concert, nejlevnější řadu nástrojů a zahrál jednu ze svých skladeb Náměsíčná. Oproti Vintage tenoru se nástroj při hře vzpouzel a hra na něj nebyla jednoduchá. Když jsem jej předtím zkoušel, nebyl jsem z něj úplně nadšený, ale dalo se na něj v pohodě hrát. Nevím, zda to bylo nástrojem nebo Frantovi tento konkrétní kus neseděl, ale jakmile ho vyměnil za nejvyšší altový model Shadow, ihned nastala změna. Ale to už hrál za vynikajícího doprovodu Petra Maláska skladbičku Autumn Leaves, kterou koncert – workshop zakončili.

Moje dojmy

Měl jsem možnost vyzkoušet pouze 3 alt saxofony. Sopránová hubička zůstala nepoužita, protože soprán saxofony z Keilwerthu nedovezli, což byla bohužel škoda.

Nejlevnější řada S.K.Y. concert, která se vyrábí v Asii, je v cenové relaci Staggu (jen o málo dražší). Zdá se být lepší než nástroje od Staggu, jak zpracováním, tak materiálem, který vypadá pevnější. Trošku mi dělala problém mechanika, na jejíž ergonomii jsem si musel zvykat. Vzhledem k nejlevnější řadě, je povrch klapek plastový. Zvukově je nástroj trošku slabší, tón je sice vyrovnaný, ale pronikavě úzký, ale nikoli příliš, aby byl nepříjemný. Vzhledem k tomu, že tón nástroje je možné ovlivnit hubičkou a plátkem, tak bych to nebral za příliš určující, ale spíše subjektivní pocit. Oproti Staggu, ve mně nástroj, i přes všechny zmíněné kvality, přiliš důvěry nebudí, neb se jedná o novinku a není s ním mnoho zkušeností. Je to sice za málo peněz hodně muziky, ale nikdo mi nedokázal říct, jaké jsou dlouhodobé zkušenosti při denním cvičení a hraní a jen čas ukáže, jak to vypadá po pár letech s opotřebením a opravami.

O co víc jsem byl zklamaný z S.K.Y. řady, o to víc mne překvapila řada ST90. Měl jsem o ní špatné mínění, ač jsem prozatím neměl možnost vyzkoušet, dost jsem o ní četl na zahraničních fórech (vím, není to to samé, jako mít možnost si nástroj vyzkoušet) a vzhledem k odkazům na výrobu v Asii jsem byl k této řadě skeptický. Od distributora a pořadatele prezentace v jedné osobě, jsem se dozvěděl, že nástroje jsou vyráběny zaměstnanci Amati, kteří v Keilwerthu na této řadě saxofonů pracují. Ať je to s výrobou jakkoli, nástroje řady ST90 jsou daleko lepší kvality, než jsem si před vyzkoušením myslel. Jedná se o studentský model, který je cenově a i kvalitou srovnatelný se studentským modelem řady 275 od Yamahy. Co se zvuku týče, je daleko plnější než předchozí model S.K.Y. (opět se jedná o subjektivní dojem a je možné doladit výběrem hubičky), také ozev je snadnější a i ergonomie mechaniky byla více promyšlena, aby lépe seděla. Dojem z povrchu klapek jsem měl stejný jako v případě S.K.Y., tedy že je plastový.

Poslední nástroj, který jsem měl v ruce a vlastně jsem ho v pořadí testování zkoušel jako první, před řadou ST90 a S.K.Y., je nástroj z řady Shadow. Černý matný lak s poniklovanými klapkami a vnitřkem dává tomuto nástroji nádech exklusivity. Krásné gravírování na zvonu a obrovský ozvučník, kterým je zvon altky zakončený dělá nástroj o trošku větším, než ve skutečnosti je. Možnosti nastavení jsou dotaženy téměř k dokonalosti, od nastavení různých dorazů, až např. po nastavení postranních klapek tak, aby se na ně dobře hrálo. Vzhled této řady je dotažený do nejmenšího detailu, nástroj má i černé podlepky namísto klasických oranžových. Co se zvuku týče, je jím mohutný příjemný tón a nástroj má snadný ozev ve spodním rejstříku. Celá mechanika je navržena velmi ergonomicky a zvyknul jsem si velmi rychle, až se mi nástroj nechtělo dát z ruky. Musím říct, že celkový dojem z tohoto špičkového nástroje je výborný, kazí ho jediná vada na kráse a to jeho cena, která se blíží téměř desetinásobku nejlevnějšího modelu.

Odkazy

• Keilwerth
• Praha Music Center
• Music City
• Franta Kop
• Petr Malásek

Dave Guardala je možná jedním z nejslavnějších lidí vyrábějících saxofonové hubičky. V polovině 80. let začal být Guardala slavný po celém světě a během krátkého času přesvědčil světové saxofonisty jako např. Michaela Breckera, Toma Scotta a Branforda Marsalise o kvalitě svých hubiček. Ale není to jen kvalita, čím Guardalovy hubičky převyšují ostatní výrobce, ale také cena. Inu, za kvalitu se platí, podotkli by jedni a druzí by se vzpírali, že Guardaly jsou předražené. Ať tak či tak, povedlo se nám jednu hubičku zapůjčit a tak jsme se ji rozhodli otestovat a spolu s nahrávkami se podělit i o své dojmy. Kromě toho poodkryjeme historii těchto legendárních hubiček a doplníme několik fotografíí, abyste se mohli utvořit kompletní obrázek.

* kliknutím na kteroukoli náhledovou fotografii v článku, se zobrazí detailnější fotografie

Historie

Vše má svůj vzestup a pád, říká se a tak je to i s Dave Guardalou. Jeho cesta na výsluní zcela jistě nebyla nejjednodušší, ale o to strmější byl jeho pád. Co zůstalo jsou hubičky nesoucí jeho jméno. Nejprve byl muzikantem, pak si vydělával opravou a prodejem starších saxofonů a úpravou hubiček a teprve poté se rozhodl vyrábět hubičky vlastní. Až nakonec výroba pomalu ustala a před několika lety se zdálo, že úplně skončila… Ale to už předbíháme, takže začněme pěkně od začátku.

Dave Guardala žije v New Yorku a jeho předci pochází z Itálie. Jako dítě školou povinné hrál na saxofon a velmi se zabýval vylepšováním saxofonových hubiček. Později, kromě toho, že byl zaneprázdněný jako saxofonista, kupoval saxofony, které potřebovaly opravit, provedl na nich generálku a prodával je. Více a více muzikantů, kteří nebyli spokojení se svými hubičkami se ho ptalo, zda by jim neupravil jejich hubičku. Po čase se tak namísto z Dave Guardaly saxofonisty stál Dave Guardala specialista na hubičky. V tom samém čase Dave zjistil, že refacing, v mnoha případech, skončil mnoha kompromisy. Začátkem 80. let se rozhodl, že začne vyrábět své vlastní hubičky. První hubičky vyrobené společností Dave Guardala měly obrovský úspěch. Kovové hubičky pro tenor saxofon doslova šokovaly profesionální hráče, nejen cenou, ale i jejich výbornou kvalitou. Professional Music Shop (PMS) vlastněný Nadirem a Naimem Ibrahimoglu byl prvním distributorem, který přivezl hubičky Dave Guardaly do Evropy.

Co bylo tak senzačního na těchto hubičkách? Od začátku použil Dave Guardala nové technologie. Dříve byly hubičky vyráběné technologií odlitků. Po mnoho let, byly slavné hubičky firmy Otto Link vyráběny svařováním nebo spájením ze dvou polovin, Guardala použil drahé CNC stroje. Tato nová technologie dovolovala do té doby nepoznanou přesnost v geometrii hubičky. Což umožnilo vyrábět extrémně tenké kovové hubičky s velmi tenkými drážkami. Díky těmto parametrům produkují hubičky takové charakteristické resonance a vibrace, které do té doby nebyly zaznamenány. Tento způsob výroby požadoval dokončovací úpravu, která se vžila pod názvem „handmade“ (ruční dokončení). Po dokončení celé série hubiček, realizoval Dave Guardala ještě jednu trošku radikální myšlenku: náročná technologie výroby daná geometrií hubičky (chamber, buffle a otevření) dává nejlepší výsledky, Dave proto vyráběl jen jediné otevření pro každý model hubičky. To byla velká novinka.

Dave viděl sám sebe jako velikého inovátora ve výrobě hubiček jako následníka linie s Otto Linkem (který vyrobil první kovovou hubičku na saxofon), Arnolda Brilharta ve 30. letech, později Bobby Dukoffa v letech 40. a 50. Začal s hubičkami s big-chamber (s velkou komorou), na které se hrávalo na začátku 20. století, tyto výrobky byly velmi zajímavé na pohled a co do objemu. Po velkém úspěchu tenorových hubiček, začal Dave Guardala vyrábět hubičky pro soprán, alt a baryton saxofon, plátky a od roku 1995 spolupracoval se společností B&S na Saxonii, speciální řadě saxofonů Dave Guardaly.

Zhruba v roce 1997, se dostaly dodávky hubiček do mrtvého bodu. Prodejci museli čekat stále déle a déle na hubičky, které si objednali. Konečně v roce 2000, přišla na trh nová řada hubiček, které Dave Guardala vyráběl ve spolupráci s Americkou společností Barrington (L.A.Sax). Hubičky byly na rozdíl od původní „handmade“ řady dokončovány úpravou, které se říká „laser-trimmed“ (laserem dokončené), což znamenalo, že byly vyrobeny kompletně na CNC strojích. Pouze pozlacení a postříbření bylo doděláváno zvlášť. V roce 2002 společnost Barrington zkrachovala; hubičky Dave Guardala zmizely z trhu, pouze prodejci, kteří si udělali velké zásoby mohli stále dodávat na trh.

V lednu roku 2005, Dave Guardala udělil exklusivní celosvětovou licenci svému mnohaletému Německému partnerovi, Professional Music Shop, nyní řízeném pouze Nadirem Ibrahimoglu, k výrobě nové edice jeho „laser-trimmed“ hubiček. Od tohoto data PMS vyrábí hubičky Guardala v Hamburku, podle návrhu Dave Guardaly. I tak jsou některé modely, např. MB (Michael Brecker) II, a Super King dostupné pouze pro tenor saxofon. Byly nejprve vyráběny jako pozlacené, ale nyní se vyrábí i v postříbřené variantě. Každý model je dostupný i v ručně dokončované („handmade“) verzi s komorou (chamber) upravenou Nadirem Ibrahimoglu s přihlédnutím k Dave Guardalovu návrhu. Nadir Ibrahimoglu, v určitém smyslu, následoval Dave Guardalův směr od muzikanta k prodejci a opraváři, od předělávání k výrobě hubiček.

Jakkoli se zdá, že by příběh měl pokračoval dál, není tomu tak. Není to totiž zapotřebí. Myšlenka Guardalovy výroby hubiček byla zachována ač již není pevně spojena s osobou výrobce. Dave Guardala byl dle některých informací zatčen v roce 2007 za podvody s prodejem předražených podvržených saxofonů a nedodaných saxofonů. A jaký je jeho osud aktuálně se nám nepovedlo zjistit.

Ukázkové nahrávky

Proto, abyste si mohli udělat vlastní představu, jak vlastně legendární Guardala hraje, jsme nahráli 8 nahrávek na dvou různých nástrojích a s různými plátky. Z toho 6 nahrávek je při hraní na hubičku Guardala Studio a 2 pro srovnání na hubičku BARI 68. Víme, že není zcela objektivní srovnávat kaučukovou a kovovou hubičku rozdílných cenových relací a parametrů, ale i přesto jsme si to dovolili a myslíme si, že pro představu to postačuje a je velmi dobře slyšet, jak moc se tón kovové hubičky přibližuje nebo naopak odklání od tónu hubičky kaučukové.

Navíc, jsme si dovolili popsat naše zkušenosti a osobní postřehy, které jsme získali za tu krátkou dobu, kdy byl čas a možnost na hubičku hrát. Shodou náhod, jelikož jsme je psali nezávisle na sobě, jsme k osobním postřehům každý přistoupili svým způsobem. Dušan popisuje konkrétní postřehy při nahrávání jednotlivých ukázkových nahrávek, jelikož to byl jeden z mála okamžiků, kdy měl hubičku k dispozici. Já jsem se naopak zaměřil na porování hubiček jako takových, protože jsem je obě měl delší dobu možnost porovnávat. Postřehy by měly být pouze vodítkem jak se na nahrávky nebo hubičku komplexně dívat. Názor si musíte udělat sami.

(pokud máte problém s flash přehrávačem audia, nápovědu najdete v sekci Technická podpora)

hubička Guardala Studio

Popis: kovová hubička Guardala Studio, odklon 0,75″, made by Nadir Ibrahimoglu

1. Amati Classic, Rico Select Jazz 2S Filed
   [audio:http://m.saxik.com/mp3/recenze-hubicka-dave-guardala-studio/01-amati-select-jazz-guardala.mp3]
2. Schagerl S-600, Rico Select Jazz 2S Filed
   [audio:http://m.saxik.com/mp3/recenze-hubicka-dave-guardala-studio/02-schagerl-select-jazz-guardala.mp3]
3. Amati Classic, Frederick L. Hemke 2
   [audio:http://m.saxik.com/mp3/recenze-hubicka-dave-guardala-studio/04-amati-hemke-guardala.mp3]
4. Schagerl S-600, Frederick L. Hemke 2
   [audio:http://m.saxik.com/mp3/recenze-hubicka-dave-guardala-studio/03-schagerl-hemke-guardala.mp3]
5. Amati Classic, Vandoren Java 2 1/2
   [audio:http://m.saxik.com/mp3/recenze-hubicka-dave-guardala-studio/05-amati-vandoren-java-guardala.mp3]
6. Schagerl S-600 ,Vandoren Java 2 1/2
   [audio:http://m.saxik.com/mp3/recenze-hubicka-dave-guardala-studio/06-schagerl-vandoren-java-guardala.mp3]

hubička BARI 68

Popis: kaučuková hubička BARI 68, odklon 0,68″

1. Amati Classic, Frederick L. Hemke 2
   [audio:http://m.saxik.com/mp3/recenze-hubicka-dave-guardala-studio/07-amati-hemke-bari.mp3]
2. Schagerl S-600, Frederick L. Hemke 2
   [audio:http://m.saxik.com/mp3/recenze-hubicka-dave-guardala-studio/08-schagerl-hemke-bari.mp3]

Osobní postřehy Dušana (aka Cycloc)

hubička Guardala Studio

1. Amati Classic, Rico Select Jazz 2S Filed
   Guardala s tímto plátkem umožňuje snadný ozev ve vysokých polohách, vyžaduje opravdu volný nátisk a široké volné hrdlo. Dokáže jít do ostrého řezavého zvuku, ale i do masivního hutného témbru. Ve spodní poloze hraje výborně i v pianu, reaguje velmi citlivě na hráčovy požadavky, změny dynamiky, barvy, vibrata. Hobojový a sonorní ozev je charakteristický pro rovný saxofon.
2. Schagerl S-600, Rico Select Jazz 2S Filed
   Stejná kombinace hubice i plátku, ale hraju na zahnutý soprán saxofon. Ladění je stabilnější, saxofon je ovladatelnější s větší jistotou a zvuk je kompaktnější a mnohem širší. Připomíná alt saxofon. Je slyšet charakteristický „soft sax sound“.
3. Amati Classic, Frederick L. Hemke 2
   Mnohem náročněji ovladatelná kombinace hubice a plátku, nejistý ozev ve spodní poloze, snadno inklinuje ke kiksu při ostřejším ataku na plátek. Jistota ladění, ve vysoké poloze je jistější oproti (1). Zvuk je mezi rejstříky nekompaktní a nesourodý. Díky plátku Hemke je slyšet charakteristický „soft sax sound“.
4. Schagerl S-600, Frederick L. Hemke 2
   Náročnost ovladatelnosti plátku Hemke je tady znatelná pouze ve vysoké poloze, zvuk je velmi široký a hutný díky stavbě nástroje, ale je znatelné nejisté ladění.
5. Amati Classic, Vandoren Java 2 1/2
   Plastový bzučivý ozev s plátkem Vandoren, ostrá až nepříjemná barva zvuku, velice výrazně labilní ladění a nesourodý sound mezi rejstříky.
6. Schagerl S-600 ,Vandoren Java 2 1/2
   Vysoká poloha je labilní, zvuk jinak široký, příjemné piano v nejhlubším rejstříku, perfektně reaguje na akcenty dechem i jazykem, hubice pružně reaguje na hráče dynamicky i výrazově.

hubička BARI 68

1. Amati Classic, Frederick L. Hemke 2
   Kiksavý hobojový zvuk s hubicí BARI…, nesourodý, intonačně rozkolísaný, ve spodní poloze neochotný ozev. Horní poloha relativně široká.
2. Schagerl S-600, Frederick L. Hemke 2
   Díky nástroji široky zvuk, ale intonačně rozkolísaný, vyžaduje značnou intonační kontrolu kolem c2 a výš. Tato kombinace je zvukově celkem jistá, neinklinuje tolik ke kiksům.

Osobní postřehy Jaromíra (aka Siris)

hubička Guardala Studio

Při setkání s legendou, když jsem ji poprvé uviděl, se mi trošku rozklepaly ruce. Nejhorší bylo zpočátku si zvyknout na větší odklon, zatímco BARI má otevření 0,68″ , Guardala má otevření 0,75″ (pro představu 0,68″ = 1,73 mm a 0,75″ = 1,9 mm), a menší objem hmoty, kovová Guardala je oproti kaučukové BARI mnohem menšího průměru. Jakmile jsem se hubičkou sžil, tak jsem začal experimentovat s různým stylem hry, měnit plátky, zpočátku jsem zkoušel hlavně dlouhé tóny, a později pak normálně cvičit a i hrát na hodině. Překvapila mne velká flexibilita práce s nátiskem a plátkem díky většímu odklonu a snadnému ozvu, ten je ještě snažší než na BARI hubičce, ale občas ne tak jistý. Hubička na mne působí dojmem mustanga – divokého hřebce, kterého musí hráč zkrotit a osedlat a pak se mu podvolí a dokáže z něj dostat to nejlepší. Osobně si myslím, že pro začínajícího hráče na soprán je to příliš náročná hubička, která mu sice umožňuje velkou flexibilitu při hře, ale nedovolí mu sebemenší nejistotu nátisku.

hubička BARI 68

Tady není co dodat, já jsem si tuhle hubičku dlouho vybíral. Nejprve jsem měl půjčených asi 6 hubiček doma a poté jsem v obchodě vybíral z asi 8 hubic. Od BARI jsem měl k dispozici 2 nebo 3 otevření. Jsem zvyklý spíše na uzavřenější hubičku, takže mi nevadí menší odklon pro práci s plátkem a nátiskem. Hubička má příjemný, hutný zvuk ve spodních polohách (možná až sametový), trošku horší je to ve vyšších polohách, a snadný ozev. Změna značky plátku se tolik jako v případě Guardala hubičky neprojevuje. Ano jsou plátky se kterým lze získat sametovější a teplejší tón, jako například Rico Select Jazz, ale nevyloudím z nástroje ostrý řezavý zvuk, když na hubičku nasadím plátek Vandoren Java. O BARI hubičkách se říká, že jsou pro soprán saxofon ty nejlepší, nevím zda je to pravda nebo jen pověra, ale mně tahle hubička sedí.

Harmonogram a program tentokrát nebudu rozepisovat, neboť kdo byl minule ví, že jsme se vůbec žádného harmonogramu nedrželi. Hlavním tématem je Improvizace a to v čistě praktické podobě, která se bude snažit navázat na články co na saxíku k tomuto tématu vyšly (tj. akordická improvizace, improvizace pomocí pentatonik a další a další). Nic složitého, všechno v maximálně jednoduché podobě. Stačí, když budete umět trochu teorie, trochu hrát a mít chuť se něco naučit. Pokud budete umět akordy, pár základních pentatonik a chuť to zkusit zahrát na podklad tím lépe. Neboť jak říká Dušan: Každý hráč, i začátečník, si zaslouží hrát na podklad.

Maximální počet účastníků je 15, optimální spíše 12!

Jak se přihlásit

Napsat na jednu z následujících e-mailových adres (nejlépe dát ty ostatní dvě do kopie):

• xhavro@gmail.com
• dusch1@email.cz

Přihlášení funguje stylem kdo dřív přijde…, pošlete vaše jméno, věk, přezdívku na saxíku, mobil (pro aktivní komunikaci v případě ztracení).

Kdy to bude

• Sobota 8. 11., doražte mezi 9 – 10 hodinou, skončíme až odpadnem , loni někteří skončili až ve 4 hodiny ráno… .
• Neděle 9. 11., začnem až se vyspíme, nejpozději však v 9 hodin, skončíme nejpozději kolem 14 hodiny, abysme se v pohodě dostali domů.

Co s sebou

• samozřejmě saxofon(y)
• noty a materiály
• spacák a karimatku
• chuť se něco dozvědět
• dobrou náladu
• jídlo a pití
• 300 Kč registrační poplatek

Kde to bude

Tam, kde to bylo minule .
LAMPA – centrum hudebních aktivit
Kyjevská 2, Brno-Starý Lískovec

Jak se tam dostat

Autobusem

Zeptám se na cestu na vlakové Hlavní nádraží (cca 500m) a tam nasednu na tramvaj číslo 8… Další
popis cesty je popsán v odstavci „Vlakem“.

Vlakem

Když vyjdete z Hlavního nádraží, dostanete se na nemalé tramvajové nástupiště. Nasednete na
tramvaj číslo 8 směr Starý Lískovec. Cesta trvá cca 13 minut, vystoupíte na zastávce Dunajská. Od
zatáčky je Domeček (někdy se také nazývá LAMPA) vzdálen přibližně 100 metrů – přejdete koleje a
půjdete po chodníku až k silnici s přechodem pro chodce, přes který přejdete. Jdete stále rovně, po
levé straně projdete kolem menšího obchůdku s ovocem a zeleninou a po dalších asi 50 metrech se
dostanete k Domečku, který bude po pravé straně přes cestu. Je to objekt zhotovený z unimobuněk,
nelze jej přehlédnout.

Autem

Záleží, ze které strany pojedete, každopádně, nejlépe je, když se pokusíte si vyhledat optimální trasu
pomocí serveru www.mapy.cz a jejich plánovače tras z místa, ze kterého budete vyrážet, cílem je
Kyjevská 2, Brno.
V podstatě jsou dva možné příjezdy (pokud se nebudete chtít proplétat městem a pojedete co
nejrychlejší cestou využívající dálníce) a to jeden od Prahy, Pardubic, Olomouce, Zlína, Českých
budějovic, atd. (sjezd z dálnice D1 exit 190 (Brno-západ)), jeden od Svitav, Ústí nad Orlicí, atd.
(sjezd z rychlostní silnice R23 exit 143 (Bohunice)).

Přihlášení účastníci

1. Dušan Čech (Cycloc)
2. Havro
3. Sponymusic
4. Tinamar
5. Jan Faltus
6. Lefi
7. Petr Klimeš
8. Daniela Pechová
9. Rakaca
10. Tomáš Zetek
11. Tukan
12. Michal Kremlík
13. kolta